EXPEDICE DO SAUDSKÉ ARÁBIE - prosinec 2025 (část 2.)

Po návštěvě nádherných historických měst Džidda a Medina, jednoho z nejsvětějších míst islámu, jsme se vydali objevovat úplně jinou tvář Saúdské Arábie – její poušť. Právě zde se podle mého názoru skrývá jedna z největších krás této země. Ty nejpůsobivější skalní útvary a dechberoucí krajina se nacházejí v okolí oázy a historického městečka Al Ula. Celá tato oblast je doslova protkaná historií – po staletí tudy procházely karavany obchodníků a poutníků, kteří zde nacházeli vodu, útočiště i odpočinek.

Nejvýznamnější památkou regionu je bezesporu starověké město Hegra (Madá’in Sálih), které se jako vůbec první památka v Saúdské Arábii dostalo na seznam světového dědictví UNESCO. Toto monumentální místo vybudoval národ Nabatejců – stejná civilizace, která stála i za vznikem legendární Petry v Jordánsku. Monumentální hrobky vytesané přímo do skal působí i dnes neuvěřitelně silným dojmem a dokazují, jak vyspělá a bohatá tato kultura byla.

EXPEDICE DO SAUDSKÉ ARÁBIE - prosinec 2025

Jak se na chvíli odpojit od předvánočního shonu? Vyrazit tam, kde se Vánoce neřeší vůbec – do země s tisíciletou historií, hlubokými tradicemi a krajinou, která bere dech. Přesně to se rozhodla udělat desítka skvělých lidí, kteří se se mnou vydali v prosinci objevovat skutečnou tvář Saúdské Arábie.

Tuto expedici mám osobně velmi rád. Umožňuje mi ukázat zemi takovou, jaká doopravdy je – mimo zkratky a mediální klišé. Saúdská Arábie byla po desítky let uzavřená světu a právě osobní setkání s místními lidmi, jejich pohostinností, historií i krajinou mě vždy znovu utvrzuje v tom, jak moc nás realita dokáže překvapit.

EXPEDICE SOKOTRA – ostrov ze zapomenutého snu (část 2.)

Druhý díl téhle fotoreportáže je pokračováním příběhu, který se mi ani po návratu nedaří dostat z hlavy. Sokotra je totiž místo, které vás nepustí! Zůstane ve vás jako jemná stopa prachu z cest, která se nedá smýt ani časem.

Ve druhé části vás znovu zavedu do hor, kde jsou rozlehlé kaňony plné vody. Do míst, kde se mezi skalami krčí náhorní plošiny poseté pouštními růžemi Adenium obesum socotranum, jejichž pokroucené kmeny vypadají jako živé sochy vytesané samotnou přírodou. A do krajiny, kde na vás čeká jeden z nejtypičtějších symbolů ostrova, kozy!

EXPEDICE SOKOTRA – aneb splněný sen na zapomenutém ostrově (část 1.)

Kdysi dávno jsem narazil na pár fotek ostrova, jehož jméno mi tehdy nic neříkalo. Jen zvláštní tvar na mapě a pár snímků, které ve mně zůstaly. Až dnes si uvědomuji, jak moc je ten ostrov pořád skrytý před světem. Každý den mi dochází, že většina lidí o Sokotře nikdy neslyšela, stejně jako často ani netuší, kde leží Jemen, pod který tenhle maličký kousek země patří. Ostrov ztracený mezi Arabským mořem a Indickým oceánem… a přesto tak silně přítomný v mém srdci.

OPERACE V JEMENU — aneb jak jsem si nechal řezat nohu žiletkou, protože proč ne!

Cestování by mělo být o zážitcích. A já jsem si řekl, že když už zážitky, tak pořádné. Takové, které vám život nejen připomene, ale rovnou vám ho probodne skrz botu. Doslova!

Vyrazil jsem na Sokotru, ostrov, kde čas přestal existovat, wifi je sprosté slovo a kozy tu mají větší sebevědomí než pražští taxikáři. A jako správný průvodce, který jde všude „s lidma“, jsem šel… no, všude. Do hor, do vesnic, do míst, kam ani Bůh nechodí bez průvodce.

A taky jsem šel do palmového háje, kde jsem se elegantně sklouzl po palmovém listu, jako kdybych trénoval na krasobruslení v kategorii „pád století“, a něco se mi zabodlo do nohy. Přes botu. Kousek od paty. A já si říkám: „Hm, to nic nebude.“

ZEMĚ ČÍSLO 100 - JEMEN

Nikdy asi nebudu patřit mezi cestovatelské celebrity. Nebudu lézt na osmitisícovky, potápět se k vrakům na dně oceánů ani překonávat pouště pěšky (i když pár jich už vlastně za sebou mám). Jsem prostě jen obyčejný chlap, který si plní sny. A právě to je podle mě to nejdůležitější! Jedním z těch snů je navštívit všechny země světa. A po poslední cestě do Jemenu jsem tomu zase o krok blíž.

Navštívil jsem totiž stou zemi!

NEJVĚTŠÍ SVÁTEK JEZÍDŮ - Svátek shromáždění

Dnes se podíváme na náboženství, které vzniklo přibližně v 7. až 8. století n. l. v regionu severního Iráku, ale přesto o něm skoro nikdo nic neví. Podíváme se na sever Iráku do údolí zvané Lalish, což je nejsvatější místo všech Jezídů.

Byl jsem v Lalishu už po několikáté. A pokaždé, když projdu bosý po kamenných schodech vedoucích k jejich svatému chrámu, mám pocit, že se dotýkám něčeho čistého a hluboce lidského.

Druhá expedice do Iráckého Kurdistánu

Když jsem na jaře připravoval expedici do Iráckého Kurdistánu, vůbec by mě nenapadlo, že o ni bude takový zájem. Přihlásilo se téměř třicet lidí a nakonec jsem dal dohromady dvacet dva dobrodruhů rozdělených do dvou termínů.

Z toho říjnového jsme se vrátili před pár dny a opět se zde sešla parta dobrodruhů, kteří se nebáli předsudků, varování rodiny ani otazníků kolem bezpečnosti a prostě řekli: „Jdu do toho.“ A já jsem za to nesmírně vděčný.

Podzim v Karpatech

Mezi cestami do Iráku a Jemenu, kam se chystám už příští týden, jsem si dopřál chvíli klidu — a vydal se vychutnat podzimní barvy do Malých Karpat. A znovu jsem si uvědomil, že přesně toto období miluju. Vzduch je čerstvý, listí šustí pod nohama a hory hrají všemi odstíny žluté, červené i zlaté. Není ani horko, ani zima, ale podzim umí překvapit, a proto není radno ho podcenit.

Zase jednou celebritou. Tentokrát v Iráku

Sedíme si tak s dámami z mojí skupiny, která se se mnou vydala objevovat irácký Kurdistán, v malém horském městečku. Pozorujeme život a popíjíme čaj, a v našich životech vládne právě neuvěřitelná pohoda. A v tom se kolem nás mihne perfektně upravený pán v obleku s mikrofonem v ruce. Nervózně si nás měří, my se smějeme a napůl vážně si říkám: „No výborně, tak jdeme do televize.“

První expedice do Kurdistánu - září 2025

Když jsem si vymyslel expedici do Iráku – konkrétně do jeho autonomní oblasti Kurdistán – ani ve snu by mě nenapadlo, jaký o ni bude zájem. První turnus se vyprodal za půl hodiny. Ještě víc mě překvapilo, že lidé, kteří se přihlásili, se vůbec nebáli a naopak se mnou chtěli prožít každé dobrodružství. Tahleta expedice mi ukázala, že odvaha a otevřenost mají smysl. A že Kurdistán, se svou pohostinností a silnými příběhy, dokáže změnit pohled na svět.

Děkuju vám všem, že jste do toho šli se mnou.

Expedice KYRGYZSTÁN NA KONÍCH (druhá část)

V druhé části naší koňské expedice po Kyrgyzstánu jsme se vydali k legendárnímu jezeru Song Kul. To místo má v sobě kouzlo, které se těžko popisuje slovy – nekonečné louky, stáda koní a jurtové tábory rozházené po březích jako z pohádky. Faktem ale je, že za těch pět let, co sem jezdím, se Song Kul stal více a více turistickým. A právě proto mám se svými horsemany dohodu, že vyjíždíme tam, kde nikdo jiný není. Vyhýbáme se rušným táborům, hledáme cesty, kde nepotkáme ani živáčka, a spíme v jurtách u skutečných domorodých rodin. Luxus jde prostě stranou!

Jen tak se dá zažít ten pravý, autentický Kyrgyzstán.

Expedice KYRGYZSTÁN NA KONÍCH (ČERVENEC 2025)

Toto léto jsem více jak měsíc trávil ve střední Asii a na přelomu července a srpna jsme měl vyloženě koňskou expedici, kdy jsme bezmála čtrnáct dní poznávali místní hory ze sedla koní. Když jsme byl v Kyrgyzstánu poprvé, psal se rok 2019 a já byl kluk z paneláku, který nikdy pořádně neseděl na koni. Kůň pro mě byl spíš romantická představa z filmů než realita. A najednou jsem se ocitl v Kyrgyzstánu mezi horami, kde se bez koně nikam nedostaneš, a kde jízda v sedle není jen zážitek, ale způsob života. Tenkrát jsem sotva věděl, jak se držet otěží, a dneska?

Již pátým rokem pořádám expedice, na které beru lidi, co touží zažít něco skutečného. Kteří chtějí zažít něco, co v Česku prostě není možné!

Expedice po Hedvábné stezce – Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán (2. část cesty)

Ve druhé části expedice jsme se se skupinou vydali objevovat Tádžikistán – zemi vysokých hor, tyrkysových jezer a neuvěřitelné pohostinnosti.

Měli jsme štěstí v neštěstí. Když jsme dorazili do Panjakentu, dozvěděli jsme se, že sem míří i prezident země a celé město se má uzavřít. Nečekali jsme ani minutu a já jsem skupinu hned vyvedl do hor. A ukázalo se, že to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. V horách se nás totiž ujala místní rodina, která nás bez váhání pohostila a předvedla, co znamená opravdová středoasijská pohostinnost.

Expedice po Hedvábné stezce – Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán (část 1.)

V červenci jsem pro svou skupinu připravil jednu z mých největších a nejkomplexnějších expedic – vydali jsme se po legendární Hedvábné stezce. Během cesty jsme společně objevovali tři fascinující země: Uzbekistán, Tádžikistán a Kyrgyzstán.

Začali jsme v Uzbekistánu, zemi, která je symbolem celé Hedvábné stezky. Chtěl jsem svým cestovatelům ukázat to nejlepší – proto jsme navštívili tři skutečné perly Orientu: Samarkand, Bucharu a Chivu.

SEYCHELY – když zpomalíš, začneš opravdu vnímat

V životě plném plánování cest, dobrodružství a organizace pro druhé člověk občas zapomene na sebe. Na ticho. Na zpomalení. A přesně proto jsme letos se ženou zamířili tam, kde čas plyne jinak – na Seychely. Nečekejte katalogový luxus s mramorem a šampaňským. Místo toho si představte mix ovoce jako snídani na verandě, kde ti do nosu voní moře a ibišek. Prázdnou pláž, kterou lemují žulové balvany jako z filmu. A tyrkysovou vodu, ve které nejsou davy, ale klid.

SEYCHELY - aneb i cestovatel potřebuje dovolenou

Nikdy by mě nenapadlo, že někdy navštívím Seychely. V hlavě jsem měl jen obrázky luxusních resortů za tisíce dolarů a představu, že po pár dnech ležení na pláži bych se začal nudit. Ale letos jsme si se ženou řekli, že si konečně dopřejeme trochu klidu – a dali šanci tomuhle "rajskému klišé".

A překvapilo nás to!

ZTRACEN NA ÚZEMÍ HIZBALLÁHU

Myslím, že toto album vzbudí značné kontroverze!

Cestování po Libanonu mě totiž zavedlo i do oblastí, které jsou pod kontrolou Hizballáhu – hnutí, které je v mnoha zemích, včetně USA nebo Německa, považováno za teroristickou organizaci. V Libanonu má ale obrovský vliv a ovládá rozsáhlá území na jihu země u izraelských hranic i severovýchodně u Sýrie. A patří sem i město Sidon, které jsem vám nedávno ukazoval.

Popravdě, měl jsem trochu respekt. Když slyšíme „Hizballáh“, většině lidí na Západě naskočí obraz militantního hnutí, raket, výbuchů a radikalismu. Jenže realita, kterou jsem viděl na vlastní oči, byla mnohem vrstevnatější.

Konečně v Krkonoších

Moc se k cestování po Česku nedostanu. Nedávno jsme se ale přítelkyní vydali do Krkonoš za mojí mamkou a navštívili jsme i Stezku korunami stromů v Janských Lázních a musím říct, že jsme byli opravdu příjemně překvapení. Čekali jsme hezký výlet, ale tohle místo nás naprosto nadchlo.

Celá stezka vede lesem ve výšce až 24 metrů nad zemí a zakončuje ji vyhlídková věž vysoká více jak 45 metrů. Z jejího vrcholu je nádherný výhled na Krkonoše a okolní přírodu. Cestou jsme narazili na spoustu interaktivních tabulí a naučných zastávek, díky kterým jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o místní přírodě, stromech i podzemí.

JAKÁ JE SITUACE V ÍRÁNU?

Psaní těchto slov je pro mě nesmírně těžké. Upřímně, nikdy by mě nenapadlo, že něco takového budu muset vůbec napsat. PŘINÁŠÍM VÁM PŘÍBĚHY NĚKTERÝCH MÝCH KAMARÁDŮ, KTERÉ VLASTNĚ POVAŽUJI ZA RODINU. Jejich provinění je, že pochází z Íránu. A přiznám se, že jen při psaní těch příběhů mám opět slzy v očích. Je to totiž vážně hodně osobní.