EXPEDICE ÍRÁN 2023

I v roce 2023 jsem se rozhodl uspořádat pro agenturu Zirhamia expedici do překrásné Persie, a to i přesto, že nás od toho všichni odrazovali. Írán je ale krásná a bezpečná země s úžasnými lidmi. Každý den nás někdo několikrát denně vítal větou WELCOME TO IRAN a s nekonečným úsměvem na tváři zval zdarma na něco dobrého nebo jen tak na pokec.

Persie je zkrátka jak z pohádky a my jsme do ní poprvé nahlédli v hlavním městě Teheránu, kde jsme prozkoumali nejdříve zdejší bývalý královský palác, a pak se vydali do nitra největšího Íránského bazaru.

Ve svatém městě Qom jsme blíže poznali šíitskou odnož islámu a také poznali poutníky z celého Blízkého východu například z Pákistán, Iráku nebo Afghánistánu. Centrum obchodu celé Persie se nacházelo ve městě Kashan, které je nyní poklidným městečkem s překrásně zdobeným bazarem, který jsme si samozřejmě prošli křížem krážem a ochutnali tradiční perské sladkosti. Chybět nemohla ani návštěva některých z tradičních domů bohatých perských rodin. Některé z nich byly předělány na restaurace a v jedné takové jsme si samozřejmě dali luxusní večeři.

Abychom nebyli jen ve městech, vydali jsme se na průzkum pohoří Karkas, které se nachází mezi Kashanem a Esfahanem. Jednou z nejznámějších íránských vesnic je vesnička Abyaneh, která je známá jako růžová vesnice. Zdejší domy jsou totiž postaveny z hlíny, která má vysokou příměs železa, a domy tedy mají pískově růžovou barvu.

Na závěr prvního týdne naší cesty Persií nás čekalo město všech měst. Pohádkovému Esfahánu se žádné město světa nevyrovná. Jeho kouzelnou atmosféru umocnil fakt, že korytem řeky tekla po několika měsících opět voda. Zdejší náplavky, mosty a parky byly obsypány lidmi. Všichni se bavili, tančili, zpívali nebo jen tak kempovali a užívali si, že korytem bájné řeky Zayanderud opět teče voda.

Také jsme se vydali do pravé perské rodiny, abychom poznali, jak zdejší lidé žijí a odbourali některé předsudky, které o životě v Íránu panují. Paní domácí nám připravila tradiční perská jídla, po kterých zůstaly jen naprosto prázdné talíře. Byla to totiž naprostá lahoda!

Esfahán, a vůbec celá Persie, jsou jako z pohádek tisíce a jedné noci a nyní, na podzim, vše hraje barvami a teploty jsou přívětivé.

Druhou část expedice po pohádkové Persii jsme se vydali do nitra zdejších pouští! Nejdříve jsme prozkoumali starodávné karavanní vesnice Aqda a Qurtan a vyšplhali na písečné duny Varzaneh. Jeden den jsme také strávili v historickém městě Yazd, které je údajně až 6000 let staré. V Yazdu jsme si nemohli nechat ujít podívanou na tradiční perský sport zvaný Zurkhane, který má za cíl zocelit bojovníky a připravit je na boj. Sport je starý více jak 3000 let a člověku běhá mráz po zádech, když si představí, že podobným způsobem se připravovali perští vojáci na boj například proti Alexandru Velikému.

Nedaleko Yazdu se nachází překrásný hrad Saryazd, do kterého se před blížícím nebezpečím schovávalo všechno bohatství z města. Hrad nebyl nikdy dobyt. O tom, jak žijí tzv. troglodyté jsme se mohli přesvědčit v malé vesničce Meymand, ve které si lidé vytesali do skal svá obydlí. Jsou zde desítky domů, které mají klidně i několik pater a lidé zde žijí po stovky let.

Cílem naší cesty v pevninské části Íránu byla poušť Lut, která patří k jedněm z nejteplejších míst na světě. Naštěstí v listopadu jsou již teploty snesitelné. Navštívili jsme jinou planetu, protože jinak se ani písečné hrady, kterým se zde říká Kaluts, nedají popsat. Kdo by si myslel, že poušť bude jen písek a kamení, byl by na omylu. Po noci strávené na písečných dunách, kdy jsme pozorovali doslova nebeskou show v podobě miliardy hvězd, kdy některé z nich dopadly i na Zem, jsme se vydali prozkoumat zdejší oázy, které překypují životem.

Tou nejznámější a nejkrásnější je oáza Keshit, která ležela na důležité karavanní trase z pákistánského Karáčí a údajně tudy projížděl i Marco Polo. Stará část oázy je nyní opuštěná, ale v nové části je stále rušno. Nedaleko oázy pramení řeka, která se změní ve vodopád a krásné jezero, ve které se několik odvážlivců i vykoupalo. Na korbě našich vozů a s větrem ve vlasech jsme potom projížděli korytem řeky.

Zlatým hřebem naší cesty po Persii byly ostrovy v Perském zálivu. Ostrov Hormuz je přesně tím místem, kde se neustále nestačíte divit, co příroda vytvořila, a faktem je, že žádné podobné místo na světě nenaleznete. Ostrov je celý tvořen solí. Jsou zde solné jeskyně, solné hory a solné řeky, a ne nadarmo se říká, že ostrov Hormuz má tolik barev, že je ani nezvládnete vyjmenovat. To ostrov Qeshm působí jako pouštní planeta ze Star Wars a voda zde vytvořila za miliony let naprosto úchvatné scenérie. V jednom z kaňonů jsme narazili na autobus Peršanů, kteří zde tančili a zpívali a atmosféra pohltila i nás.

Na závěrečný den jsme se vrátili do hlavního města Teheránu, kde jsme si pořádně vyzkoušeli teheránskou dopravní síť, která je velmi propracovaná a nejenom že zde můžete nakoupit nejrůznější zboží přímo ve vagónech metra, ale také vám hudebníci jízdu zpříjemní tradiční perskou hudbou. Dále jsme prozkoumali bývalou ambasádu USA, která nyní slouží jako muzeum a v neposlední řadě jsme se vydali na sever Teheránu utratit poslední zbytky peněz na zdejším bazaru.

Persie je zkrátka neuvěřitelně barevná a rozmanitá a a já se už nemůžu dočkat, až se tam vypravím na další expedici na jaře 2024.