EXPEDICE ÍRÁN – POUŠTNÍ DOBRODRUŽSTVÍ

Mám za sebou druhou podzimní expedici do krásného Íránu. Deset dobrodruhů se rozhodlo opět svěřit do mých rukou nedbaje negativních zpráv, které jsou o Íránu v západních médiích publikovány. O tom, co se teď v Íránu děje/neděje, si ale popovídáme jindy. Nyní se podíváme, co vše jsme zažili a viděli.

Druhá podzimní expedice byla více soustředěná na poušť. Na poznání jsem vybral poušť Lut, která se řadí k jedněm z nejteplejších míst světa. Vždyť zde bylo v minulosti naměřeno 72 stupňů Celsia. V polovině listopadu zde teploty přesahují třicet stupňů a my naskočili na korbu dodávky a pouštní krajinou se vydali vstříc dobrodružství.

Nejdříve na nás čekalo solné jezero, pod jehož krustou se stále skrývá voda. Už to samo o sobě je zajímavý úkaz. Tou nejzajímavější věcí, kterou jsme první den viděli, ovšem byli tzv. Kaluts – písečné hrady, z jejichž vršků jsme sledovali západ slunce. Jestli si někde připadáte jako na jiné planetě, je to právě mezi těmito majestátními horami z písku, které vytvořila voda a vítr.

Když pouštní dobrodružství, tak se vším všudy. K tomu patří i spaní venku na písečných dunách. Spal jsem na mnoha místech světa, ale poušť je rozhodně tím nejoblíbenějším. Usínat na měkkém písku a nad hlavou mít miliardy hvězd, to je prostě sen. Společně s účastníky jsme se tak učili poznávat pouhým okem planety, které v našich končinách jen tak neuvidíte. Mars nebo Jupiter na nás dohlíželi celou noc. No a o romantické snídani při východu slunce, když všude kolem vás jsou písečné duny, už snad ani nemá cenu básnit.

Jenže to stále není vše. Čekala na nás pouštní oáza Keshit. Naskákali jsme tedy opět na korbu dodávky a po několika hodinách dojeli ke starodávné oáze, ve které se dříve zastavovaly karavany na své cestě po Hedvábné stezce. Nedaleko oázy se před vašima očima najednou otevře úplně jiný svět. Uprostřed pouště zde pramení řeka, ze které se hned stane vodopád, ze kterého padá voda do jezírka. Od písku, spálení sluncem, jsme naskákali do vody a pro všechny to bylo takové překvapení a nával štěstí, že dámy skočily do vody polonahé a myslím, že náš řidič do té doby v životě neviděl tolik jako právě tady v malém pouštním jezeru.

Oáza Keshit je zkrátka naprosto jiný svět, ze kterého se vám nechce vracet. Svět ztracený stoky kilometrů od nejbližších velkých měst, svět uprostřed pouště. Kdybych se chtěl někdy ztratit ze světa, vím, kam se ukrýt. Tady by mě nikdo nehledal a nenašel. Další noc jsme opět trávili v písečných dunách, a i když se v noci ochladilo, obloha byla stále nepopsatelná. Vidět na vlastní oči mléčnou dráhu, vidět Mars, Jupiter, vidět, jak za horizontem vychází měsíc. To jsou zážitky, které se musí vrýt do paměti snad každému.

Mimo objevování pouště jsme se ale také vydali poznat starodávná perské města. Jedno z těch nejmagičtějších je svaté město Qom. Zážitek z tohoto místa byl umocněn i tím, že se nám zde věnoval jeden z islámských učenců, tzv. mulláhů. Tento vzdělaný pán studuje korán více jak 45 let a jen těžko se dá popsat ten klid a vzdělanost, kterými nás obohatil. Mimochodem jsme se všichni shodli na tom, že věděl o křesťanství více než my, kteří pocházíme z křesťanské země.

Nemohli jsme ani vynechat překrásné kupecké město Kashan s domy bohatých kupeckých rodin a město ze všech nejkrásnější Esfahán. Celou pouť po Persii jsme zakončili koupelí ve vodách Perského zálivu u ostrovů Hormuz a Qeshm.

Osobně jsem moc rád, že se účastníci mé druhé expedice nenechali odradit a do Íránu se vydali. Tato země je totiž tak krásná a lidé tak úžasní, že osobně plánuji se do Íránu přestěhovat a dlouhodobě tam žít. Také jsem moc rád, že se mi účastníci z jiných expedic vrací a jezdí se mnou do dalších destinací. Jako třeba paní Jitka z Pardubic, která se mnou letos byla již podruhé. Nejdříve ve střední Asii, a teď v Íránu. Není ale jediná. Díky patří i Lence a Michalovi (kteří jsou kdesi od Plzně), kteří se mnou byli v loňském roce v Kyrgyzstánu a nyní se rozhodli se mnou poznat Írán.

Děkuji všem, že se mnou jezdíte a učíte se o nových destinacích a jejich historii, přírodních krásách a hlavně obyvatelích.