Expedice KYRGYZSTÁN (srpen 2022)
Již druhý rok po sobě jsem měl tu čest vést expedici pro agenturu Zirhamia do hornatého Kyrgyzstánu a musím říct, že tentokrát se sešla snad nejlepší parta úžasných lidí, jaké jsem si jen mohl přát.
Léto 2022 bylo skutečně náročné. Po tom, co jsem byl na přelomu června a července v Tádžikistánu, Uzbekistánu a Kyrgyzstánu, vrazil jsem o pár týdnů později, na začátku srpna na další expedici. Tentokrát opět do Kyrgyzstánu. Musím se přiznat, že se mi opět sešla naprosto skvělá parta lidí, kteří se nebojí na záda hodit bezmála dvaceti kilové batohy a vydat se do divokého pohoří Tian Shan. A že tentokrát si s námi hory skutečně pohrály.
Během prvního týdne jsme okusili snad všechny druhy počasí a roční období. Od čtyřicetistupňových veder v hlavním městě Biškeku, po téměř sněhové vánice ve výškách nad 3500 metrů nad mořem nebo celonoční deště, které vypadaly, jak když pustíte sprchu. Bez internetu, bez pořádného jídla, a občas i bez pořádného spánku, jsme zdolali bezmála šedesát kilometrů a přešli tři údolí a dva průsmyky ve výšce 3700 a 3900 metrů.
Skutečně obdivuji všechny, co si jako dovolenou zvolí cestu do neznáma a pak se celé dny doslova šplhají s těžkými batohy po horách, brodí divoké a studené řeky nebo se myjí v ledovcových jezerech. Odměnou nám všem jsou naprosto snové výhledy, ze kterých máme chuť křičet do celého světa, jak je život krásný.
Musím také zmínit, že takové náročné expedice skvěle stmelí partu. Partu lidí, kteří se viděli poprvé až na letišti a kteří se absolutně neznají, přesto mám pocit, že se známe minimálně několik let.
V druhé části expedice jsme se vydali poznávat tuto hornatou zemi na koních čili tak, jak to Kyrgyzové dělají po staletí. Říká se, že pohled na svět je nejkrásnější ze hřbetu koně a všichni účastníci letošní expedice s tímto tvrzením souhlasí. Nakonec jsem já byl tím jediným, kdo z koně spadl. Spali jsme v jurtách u místních pasteveckých rodin, ochutnali tradiční jídla a nápoje, dojili krávy a na širokých pláních naháněli dobytek. Mimochodem jsme si také vyzkoušeli, jaké to je stopovat v jedenácti lidech a vetře nebo ne, jde to!
Na závěr celé expedice jsme se vydali poznat jedno tajemné místo. Je jím starodávný karavanseráj Tash Rabat, který sloužil v minulosti karavanám, které putovaly po Hedvábné stezce, jako místo odpočinku. Vylezli jsme dokonce na obávaný průsmyk Panda, ze kterého jsme měli Čínu jako na dlani. Pro všechny účastníky byla výška 4100 metrů tou nejvyšší, do které se za svůj život dostali a pro mě osobně to byl velmi nostalgický moment. Když jsem putoval po Hedvábné stezce, byla pro mě čínská hranice tou nejtěžší, jakou jsem v životě překračoval. Nyní jsem byl opět velmi blízko, ale přesto tak daleko. Snad se do Číny ještě někdy podívám!
Cestou do hor nás uprostřed pustiny samozřejmě zastihla pravá kyrgyzská bouřka, kterou jsme ovšem přečkali v domě postaveném z bahna a slámy, ve kterém přespávají pastevci. Kyrgyzstán je zkrátka plný překvapení, dobrodružství a divoké přírody a účastníci mé expedice se mohli přesvědčit o tom, že cestovat se dá i jinak. Bez plánů a drahých hotelů, bez toho, abychom měli dopředu cokoliv zajištěné, zato ve skvělé partě na ta nejdivočejší místa, která si dokážete představit!
