EXPEDICE STŘEDNÍ ASIE - TÁDŽIKISTÁN, UZBEKISTÁN, KYRGYZSTÁN (LÉTO 2022)

Expedice do Tádžikistánu, kterou jsem připravil pro agenturu Zirhamia, musela změnit svou cestu, ale účastníkům to vůbec nevadilo. Bohužel díky nejisté politické situaci v oblasti Horního Badachšánu, která měla za následek uzavření této hornaté oblasti, musela expedice do Tádžikistánu změnit svůj směr. Z tádžických Fánských hor jsme se tedy vydali do rozpálené pouště Uzbekistánu, abychom prozkoumali starodávná města Samarkand, Shahrizabz a Buchara, která jsou synonymem pro dávnou karavanní trasu známou jako Hedvábná stezka.

Ne nadarmo se ve všech průvodcích píše, že se nedoporučuje tato města navštěvovat v létě kvůli vysokým teplotám. Naši expedici zastihly teploty kolem 45 °C, ale nám to nevadilo, ba naopak. Tato krásná historická místa jsme měli skoro jen a jen pro sebe. Osobně jsem v těchto vedrech vypil průměrně 5 litrů vody za den, a i když foukne vítr, je to jako když na sebe pustíte horký vzduch fénu. Ale vše se dá zvládnout a člověk má zase o zážitky víc.

I v tom je kouzlo cestování, které se snažím na svých expedicích praktikovat. Moje expedice nikdy nemají přesně daný plán a jsme tak velmi flexibilní co se programu týká. Nemusíme se tak ohlížet na aktuální klimatické podmínky nebo politickou nestabilitu. Díky tomu, že mám střední Asii prochozenou křížem krážem a mám zde plno známých, mohli jsme program změnit doslova ze dne na den a zažít tak další dobrodružství v novém státě.

Uzbekistán je skutečně nádherný, ale pouští a historickými městy naše cesta nekončila. Po Uzbekistánu naše kroky vedly do Kyrgyzstánu. Skoro jako by někdo chtěl, abychom byli neustále v pohybu. I v Uzbekistánu se politická situace zhoršila a byl vyhlášen výjimečný stav. Naštěstí střední Asii miluji, a hlavně znám jí jako své boty. Vím tedy, že takové menší nepokoje nejsou nic výjimečného, a tak jsem se rozhodl, že expedici zavedu do další země, do Kyrgyzstánu. Místo původně plánované jedné země jsme nakonec navštívili tři. A co jiného dělat v krásné hornaté zemi plné koní, než se na koňském hřbetu vydat do hor. A aby nám to nebylo líto, vydali jsme se na koních prozkoumat právě Pamír, který se z nekonečných planin zvedá jako obří ledová zeď a který jsme nemohli poznat v Tádžikistánu.

Zkrátka miluji, když člověk nemá dopředu nic naplánovaného a čím dál víc se přesvědčuji, že i se skupinou lidí se tak dá cestovat a na expedicích nemusí být vše přesně dané. Bylo by to totiž spíše ke škodě. Díky tomu, že jsme neměli přesně stanovenou trasu, mohli jsme si užít to nejlepší ze všech navštívených středoasijských republik. Země jsou to krásné, ale co dělá střední Asii nezapomenutelnou, jsou její přívětiví obyvatelé, kteří se snaží cestovatelům pomocí v každé situaci. Několikrát jsme tak byli pozváni do domu nebo do jurty na konev čaje a něco dobrého k snědku.

Nakonec jsme se dostali až pod majestátní horu Pik Lenina, která je s výškou 7134 metrů nad mořem druhým nejvyšším vrcholem v bývalé sovětské části pohoří Pamír. Myslím, že nejenom já, ale především moji klienti si takto národnostně, ale i historicky pestrou expedici užili na maximum a mě to vnuklo myšlenku, že bych mohl takovou expedici vymyslet na rok 2023.

Pojedete se mnou? Na výčet plánovaných expedic v roce 2023 se podívejte zde: https://www.lostczechman.com/expedice

TÁDŽIKISTÁN

UZBEKISTÁN

KYRGYZSTÁN