KEMPOVÁNÍ V SAUDSKÉ ARÁBII

Ne, toto není jen z těch příběhů, jak si zaplatíte zážitek a vše má vypadat autenticky, přitom je to jen turistická atrakce. Toto je příběh, který opět vymyslel sám život a který nenaplánujete!

Nechávám se vyhodit uprostřed pouště na severu Saudské Arábie. Můj řidič se mě ptá, jestli opravdu vím, co dělám, protože široko daleko nikdo a nic není. Jen stádo velbloudů, které si jdu fotit. Vím přesně, co chci dělat. Chci být ztracen. V nekonečné poušti, která na začátku února krásně kvete a zelená se a kolem mě se prochází stovky velbloudů.

Po asi hodinovém rozjímání na skalnatém vrcholku, sestupuji k silnici, po které sem tam, asi jednou za deset minut, projede nějaké auto. Jedno z nich mě předjede a bez známky zastavení jede dál. Jen se tak ze zvyku ohlédnu, jestli nezastaví, když vidím, jak sjíždí z asfaltové silnice do pouštního písku a přes všechny kameny a písek jede směrem ke mně.

Jakmile ke mně dojede, zve mě do svého vozu usměvavý chlapík. Pán, kterému je 56 let a umí skvěle anglicky, si nechá rychle vysvětlit odkud jsem a co dělám uprostřed pouště v Saudské Arábii a bez mrknutí oka mi nabízí, že pokud nemám dnes žádný konkrétní plán, což nemám, mohu s ním jet kempovat. Jede totiž do jednoho wádí (pouštního údolí) za přáteli.

Žádný plán skutečně nemám a v takových případech prostě pozvání neodmítám. Tuším totiž, že camping v Saúdi by mohl být zajímavý. A také že ano. Po asi půl hodině jízdy v poušti odbočujeme mimo silnici kamsi do údolí. Kdyby někdo chtěl, abych zmizel ze světa, tak toto je to místo, kde se mu podaří mě nechat zmizet. Nikdo neví, kde jsem, s kým jsem, kam jedu. Ale takové prostě je mé cestování.

Přijíždíme ke stanu, kde již je asi deset Saúdů, ale také dva kluci z Bangladéše. Saudské kempování totiž znamená, že si Saúdi najmou Bangladéšany nebo Indy, kteří se o ně celý den starají. Saúdové pak jen sedí, pokuřují dýmku, popíjí čaj nebo arabskou kávu, jedí a povídají. Povídají celé hodiny! Všichni mě ihned vítají klasickým „Salam Alejkum“ a zvou k sobě do společnosti. Jsem hostem, host se nechává obsluhovat, host se nechává hostit. Nemá cenu protestovat. Trávím s těmito chlapíky celý den. Celý den si povídáme, jíme tzv. kabsu, což je rýže připravená se skopovým masem, jako dezert je ovoce nebo sladké datle, popíjíme čaj. Večer pak chlapíci vytáhnou z auta televizi a satelit a koukáme se na televizi, kde celý podvečer běží zápasy fotbalové ligy. Dnes hraje Al Nasr, tým, kde je i hvězdný Ronaldo. Polovina osazenstva jej nesnáší, druhá miluje, a o atmosféru v malém údolí uprostřed pouště je postaráno.

Při saudském kempování nečekejte, že by se Saúd o něco staral. Celý den kolem nás kmitají dva kluci z Bangladéše, kteří se starají naprosto o vše. Dlouhosáhlé rozhovory, kouření dýky, popíjení čaje a jezení, je proloženo modlitbami. Neexistuje, že by se někdo nemodlil! Moji hostitelé jsou chlapíci ve věku od padesáti do sedmdesáti let. Jsou to dlouholetí přátelé. Někdo podniká, někdo již je v důchodu, někdo si jen tak užívá života. Schází se takto jednou týdně a dnes jsem se jim zrovna do cesty připletl já. Nikdo se nad tím, že s nimi trávím celý den absolutně nepozastaví. Berou to jako samozřejmost!

Dostávám také několik rad do života:

1) Musíš věřit v boha, bez něj nemá tvůj život smysl! Je potřeba věřit v Alláha, protože jen on dává naším životům smysl. Přečti si Korán a společné si o tom někdy popovídáme

2) Měl bys mít rodinu. Rodina je základem všeho. Přejeme ti mnoho synů a ženu, která tě bude milovat a ty jí.

3) Navštiv svatá místa islámu. Tamní atmosféra tě dostane a třeba potom budeš blíže k přestoupení na islám (tady jim musím dát za pravdu. Atmosféru, jakou jsem zažil v Medíně těžko slova dokážou popsat, a právě v Medíně jsem se rozhodl ještě více se o islám zajímat a studovat jej).

4) Až se vrátíš domů, všem řekni, jak je Saudská Arábie krásná země a její lidé přívětiví k turistům.

5) Ať tě Alláh provází na všech tvých cestách!