Soukromá expedice do KYRGYZSTÁNU (srpen 2022)
Kontaktovaly mě dvě rodiny, zda bych jim nevymyslel a následně s nimi neodjel expedici do Kyrgyzstánu. Tyto dvě rodiny milují koně, dokonce i koně mají doma, proto jsme expedici soustředili vyloženě jen na jízdu na koních po nádherných kyrgyzských horách! Nicméně pokud sedíte několik dní na koni, je poté potřeba také protáhnout i vlastní tělo, takže jsme se se skupinou vydal i na dvoudenní trek k jezeru Kyol Ukyok.
A co dalšího jsme zažili?
V Kyrgyzstánu jsem jako doma, proto není divu, že v této zemi dokážu vymyslet téměř cokoliv. Úkol zněl jasně: „Chceme dva týdny jezdit na koních.“
První čtyřdenní vyjížďka nás čekala u jezera Song Kul, kam beru i klienty svých klasických expedic. Mohlo by se zdát, že vás návštěva stejného místa po několikáté za sebou, může omrzet. Nicméně toto jezero nabízí tolik přírodních krás, že si osobně užívám každou cestu sem. A užívají si jí i klienti. Jako vždy jsme spali v jurtách u pasteveckých rodin a zažili si snad všechny druhy počasí. Nicméně přeci jen se našla jedna věc, respektive aktivita, kterou jsem ani já do té doby nezažil.
Kyrgyzská národní hra Buzkaši, jinak též zvaná Kok-boru, je rozšířená po cele střední Asii. Jedná se o jakousi obdobu póla s tím rozdílem, že se hraje s mrtvou ovcí. Ta má v sobě vnitřnosti, ale má uříznutou hlavu. Vše vlastně začalo poměrně nevinně. Náš horseman se zmínil, že by se někde, asi půl hodiny od našich jurt, mělo něco dít. Jelikož tu není signál, tak se nedá nikomu zavolat, prostě jen se z jurty do jurt předává info, že se ten a ten den od tolika a tolika něco děje.
Vydali jsme se tedy do vedlejšího údolí, ale tam bylo lidu prázdno. Žena z jedné z jurt řekla, že se Kok Boru mělo hrát v tomto údolí, ale nakonec je to jinde, proto jsme v cestě přes další dvě údolí pokračovaly dál. Nakonec, zhruba po hodině jízdy, jsme dojeli na místo, kde už to začínalo žít. Postupně sem na koních přijíždělo více a více lidí z okolí celého jezera.
Vše začíná bez nějaké velké organizace. Nejsou zde žádné tribuny ani žádné hřiště nebo stánky s občerstvením. Vše je spontánní a opravdové. Uprostřed hloučku lidí a koní se perou dva chlapíci svlečení do půl těla. Sedí na koních a předvádí obdobu wrestlingu, kdy se jeden snaží shodit z koně toho druhého. To je jakási rozcvička před hlavním zápasem.
Týmy se rozdělily na dva tábory. Na červený a modrý. Na každé straně je pět hráčů v poli a další čekají na svou šanci po stranách „hřiště“, které ale nemá žádné pevné hranice. Rozhodčí zaveze mrtvou ovci doprostřed hřiště a hra začíná. A poté začíná nefalšovaný boj. Zajímavé je, že ač je boj velmi tvrdý, ani jeden hráč z koně nespadne. Naráží do sebe, přetahují se o kozu, jezdí sem a tam. Všude je plno prachu, křiku, dupotu koní, ale i smíchu a povzbuzování od přihlížejících.
Celá tato show trvala asi hodinu a byl to jeden z nejkrásnějších zážitků, které jsem kdy v Kyrgyzstánu zažil. Nejlepší hráč Buzkaši si domů do jurty odnáší i ovci s kterou se hrálo. Nejhorší, co by se mohlo stát, je, že by se protrhly orgány a například žluč by se rozlila do těla ovce. Tím se pak maso znehodnotilo. Naštěstí však vypadá vše dobře a ten nejlepší z hráčů, si skutečně ovci odváží. Večer k němu do jurty přijede i zbytek závodníků a ovci snědí.
Po čtyřech dnech na koních si dáváme dva dny oddych. I když oddych je trošku nadnesené slovo. Nedaleko města, kde máme základu u jedné milé rodiny, je krásné jezero Kyol Ukyok k němuž se pěšky vydáme. Cesta je sice dlouhá, ale výhledy neuvěřitelné. U jezera táboří jedna rodina a naštěstí má jednu jurtu volnou. Celá naše skupina, čítající sedm lidí, spíme v jedné malé jurtě namáčknutí na sebe. Ve výšce 3000 metrů nad mořem je na konci srpna teplota pod bodem mrazu. Naštěstí nám v jurtě zatopí a alespoň na chvíli se ohřejeme.
Druhá vyjížďka na koních, opět na 4 dny, nás čeká v okolí největšího kyrgyzského jezera Issyk-kul. Zde jsem na koních jezdil poprvé, ale opět to bylo naprosto neuvěřitelné a krásné. Nicméně počasí nám moc nepřálo a několikrát jsme projížděli silným deštěm. Jednou jsme dokonce vjeli do mraku a několik hodin neviděli doslova na krok. Osobně nechápu, jak to koně zvládnou, navíc, když terén je skutečně náročný a někdy doslova šplháte s koňmi po skalách nebo brodíte řeky.
Osobně nejsem žádný „koňák“, ale vždy si jízdu na koních v Kyrgyzstánu maximálně užívám. Vidět totiž tu krásnou přírodu z koní, spát u pastevců v jurtách nebo se jen ta zasnít při pohledu na zasněžené hory, to se vám opravdu stane jen a pouze tady.