AUTOMOBILOVÉ ZÁVODY KLEMENTA GOTTWALDA - PRAGOVKA

Historie továrny se začala psát v roce 1907 pod názvem „Pražská továrna na automobily spol. s r.o.“. Továrna v té době zaměstnávala 30 dělníků. V roce 1930 se stává největší automobilkou u nás a v provozu měla 13663 automobilů Praga, 7816 vozů Škoda a 6017 vozů Tatra. Z tisícovky taxíků v Praze byla polovina značky Praga. V letech 1909 – 1920 zněl její oficiální název První českomoravská továrna na stroje (automobilní oddělení PRAGA), 1921 – 1927 Auto Praga, Českomoravská-Kolben a spol., 1927 – 1940 Českomoravská-Kolben-Daněk, a.s., automobilní oddělení Praga, Praha. Po vzniku ČKD v továrně pracovalo cca 3 500 dělníků. Největší československá automobilka rozšiřovala postupně svůj výrobní program o nákladní a terénní automobily, motocykly, pásové traktory, dělostřelecké tahače, tanky, letadla, motory a převodovky. Spojenecký nálet 25. března 1945 zničil prakticky celý závod. Poválečná obnova areálu ČKD se spojila se změnami v organizaci a dislokaci. V rekonstruovaných budovách automobilky zahájil výrobu podnik ČKD Sokolovo (později ČKD Lokomotivka a ČKD Kompresory) a Praga se přestěhovala o kus dál do Vysočan, kde v letech 1931 – 1932 ministerstvo pošt a telegrafů postavilo skladový areál. Jedním z nejslavnějších počinů Pragovky bylo nákladní vozidlo s označením Praha V3S.

Za okupace se v areálu usadila jedna z továren společnosti Junkers Flugzeug- und Motorenwerke a postavila tu další haly, mezi nimi i pozoruhodnou, zatím dochovanou a od roku 2006 památkově chráněnou halu 19, zastropenou železobetonovými skořepinami systému Dywidag Schalensheddach. Do továrny Junkers se ze zničeného libeňského areálu automobilka přestěhovala již jako Auto-Praga, n. p., v 50. letech součást národního podniku Automobilové závody Klementa Gottwalda. V této továrně totiž vznikl v červenci roku 1968 dokument známý pod názvem „Dopis 99 pragováků“ adresovaný sovětské vládě. Dopis otiskl v plném znění i s podpisy signatářů moskevskevský deník Pravda 30. července 1968. Podepsaní dělníci z továrny Praga v něm upozorňovali na to, že projevy demokratizace společnosti v naší republice ohrožují budování socialismu a napadají v bojích společně prolitou krví zocelené přátelství českého a sovětského lidu. Zároveň odsoudili ty, kteří se nesmířili s armádním cvičením sovětských vojsk a vojsk Varšavské smlouvy na území Čech a Slovenska, s tím, že čestní a poctiví občané naší vlasti se v jejich přítomnosti cítí bezpečněji. Dopis 99 pragováků posloužil vládě SSSR jako alibi pro invazi vojsk Varšavského paktu v srpnu 1968. Po roce 1968 normalizační režim signatáře vyzdvihoval. U hlavní brány Pragovky dokonce visela pamětní deska s nápisem: „Z tohoto závodu velkých dělnických revolučních tradic byl v kritickém roce 1968 odeslán dopis s devadesáti devíti podpisy do SSSR, žádající podporu a pomoc v boji s protisocialistickými silami.“ Deska zmizela v roce 1989.

Po roce 1989 byl podnik zprivatizován. Roku 1995 získala Praga majoritní podíl v čáslavské firmě OASA (bývalé ČSAO), zkrachovalém výrobci luxusních autobusů. Od roku 1997 se v nové akciové společnosti Praha Čáslav začaly vyrábět všechny vozidla Praga. Hlavním odběratelem vozů byla státní sféra. Podnik se však potýkal s nedostatečným odbytem, během let 2001–2003 vyrobil necelých 120 vozidel všech typů. V lednu 2004 se Praga Čáslav dostala do likvidace. Kromě toho se Praga také pokoušela obnovit výrobu motocyklů, ale bez větších úspěchů. 

Pragovka - 1. návštěva (květen 2017)

Pragovku jsem objevil tak trochu náhodou. Jednoho květnového dne jsem šel kolem a viděl z dálky opuštěnou halu. Měl jsem málo času, takže jsem prozkoumal jen malý kousek. I to ale stačilo na objevení obřích hal a k nim přidružených kanceláří, kde se daly najít složky bývalých zaměstnanců.

Pragovka - 2. návštěva (červen 2017)

Druhá návštěva již byla o poznání výživnější a strávil jsem tam několik krásných hodin. Prolezl jsem nejenom bývalé výrobní haly, ale i přidružené kancelářské budovy a hlavně SKLEPENÍ! Pokud se rádi bojíte, tak se musím přiznat, že sklepení pod továrnami je jedno z nejstrašidelnějších, ale zároveň nejkrásnějších URBEXových míst, kde jsem byl. Staré atomové kryty nebo rozvodny zejí prázdnotou, tu a tam kápne voda nebo se ozve podivný zvuk. Pokud dobře hledáte, můžete vylézt i na střechu některých z hal, ale dbejte opatrnosti!