16. února 2020

JAK MĚ THAJSKO PŘIVÍTALO aneb TO SE VÁŽNĚ STALO!

Thajsko je prý ráj na Zemi. Písčité pláže, blankytně modré moře a přívětivé ceny. To prý je Thajsko. Země, o které jsem se zde před par dny zmínil, že bych tam nikdy nechtěl jet.

Bohužel, pokud jedete po zemi kolem světa najdou se občas místa, která vás nelákají, ale nevyhnete se jim. Chtěl jsem Thajsku dát šanci, zkusit přijít na to, proč sem všichni jezdí, ale...

... ale nějak se ten začátek nepovedl. 😂 Tenhle příběh je pravda a když jsem ho psal domů rodině nebo kamarádům, nikdo mi nevěřil, ale mě se prostě občas dějí fakt "vtipné" věci. Slovo "vtipné" je záměrně v uvozovkách, protože ono to tak úsměvné nebylo, tedy alespoň bezprostředně po tom, co mi vše došlo.

Nemluvím teď o tom, že je Thajsko drahé, že je plné pochybných existencí, a to nemyslím jen žebrající turisty, ale i místní. Nezmiňuji to, jak po Bangkoku všude spí bezdomovci, jak je snad každá druhá holka ladyboy a ta co není, vypadá jak knírač. To vše nechme stranou.

Chtěl jsem si po cestování Kambodžou chvilku odpočinout. Najít si kousek toho ráje na zemi s bílým pískem a čistou vodou. Nechtěl jsem jet někam daleko od Bangkoku, tak jsem se vydal na ostrov Koh Larn nedaleko města Pattaya. Ano odborníci na Thajsko budou namítat, že přeci Pattaya je turistická, ale je to velmi dostupná destinace z Bangkoku a já nechtěl někam jet stovky kilometrů, tak jsem se vydal sem a lodí dojel na malý ostrůvek. To jsem ale nevěděl, že dojedu do Ruska. Ruské nápisy, doslova tisíce roztahovačných Rusů s obrovskými pupky a pláže plné slunečníků. Toto má být ten ráj na Zemi?

Stále jsem tomu chtěl dát šanci, našel jsem si tedy podle Google satelitní mapy plážičku, která byla trochu stranou od všech a vypadala hůře dostupná. Dojel jsem tam a skutečně. Bílý písek, čisté moře a jen já s malinkou skupinkou ruské mládeže z Moskvy, se kterými jsem svou lámanou ruštinou prohodil pár zdvořilostních frází.

Vzal jsem si do ruky masku na šnorchlování a rozhodnut prozkoumat podmořský svět malého ostrůvku, postavil jsem se na kraj pláže, kde se písek potkává s blankytně modrou vodou. Rozhlížejíc se kolem, hledajíc nejlepší místo na šnorchlování, jsem ve vodě viděl "klasickou" faunu a flóru zdejších moří čítající plastové láhve, signalizační bójky, roztržené rybářské sítě, Rusáky na vodních skútrech a člověka, co si tam podobně jako já, zkoumal nedaleký korálový útes.

Jenže mi tady něco nehrálo. Ten člověk měl na sobě košili, kraťasy a sandále. Nicméně ani to jsem nebral s podivem, protože Asiaté věrní doktríně "Sun is not good for my skin" se koupou ve všem možném, jen aby jim nekoukal ani kousek kůže.

Čím dál víc ale dotyčný poutal mou pozornost. Neviděl jsem totiž šnorchl čouhající z vody, jak je tomu zvykem u někoho, kdo se rozhodne vodní svět prozkoumat. Nepohyboval rukama ani nohama za účelem plavání. Prostě si tam jen tak splýval.

No a pak mi to došlo. VŽDYŤ TADY, PÁR METRŮ ODE MĚ, V TROPICKÉM RÁJI, V ZEMI SNŮ VŠECH DOVOLENKÁŘŮ, PLAVE MRTVOLA ČLOVĚKA.

Můj mozek se té myšlence stále bránil, takže jsem zavolal na nedalekého ruského chasníka svojí bravurní ruštinou: "Brat, smatri, eto člověk tam?"

Ruský “brat” se jen usmál a zvolal něco ve smyslu, že je to dobrý vtip. Jenže on mu ten úsměv spadnul, když jsem ho vyzval, aby se podíval důkladně, a to už ke mně běžel spolu s dalšími přáteli. Nevěřícně koukali na mě, na plovoucí mrtvolu, holky začaly pištět a vyskakovat z vody na suchou část pláže a já s ruským "bratem" jsme šli naopak blíže mrtvole, kterou kolem nás pomalu unášel proud.

Nyní jsme si již byli jisti všichni. Skutečně zde plave člověk. Oblečený, hlavou dolů, houpající se na vlnách modrého moře. S Rusákem jsme se na sebe podívali a nemajíc ani jeden místní SIM kartu, nezbývalo nic jiného než doběhnout na nedalekou pláž, kde byla restaurace a informovat o nálezu místní pracující v restauraci. Nevím jak se můj nový ruský "brat" jmenoval, ale správně pochopil, že já určitě nikam nepoběžím. Tohle je moje mrtvola. Můj životní nález, takže jsem ho pobídl, zdali by tam nedošel a já, společně s ostatní ruskou mládeží z Moskvy, pohlídám mrtvého, aby náhodou neobživl a neodešel nám.

Nejzajímavější na tom všem bylo, že mrtvý člověk jen tak neplave. Musí být ve vodě několik dní, aby se rozkládající se tělo nafouklo a nadnášelo se. Že si jej nikdo nevšiml za těch několik dní a hlavně, že nikomu nechyběl, to beru jako takové znamení.

Prostě se Thajsko rozhodlo mě přivítat takovým morbidním způsobem a rozhodlo se mi pořádně okořenit moje cestování. Však uznejte, za sedmnáct měsíců mojí cesty je to teprve první mrtvola. Není to nuda?

Tělo si tedy plulo dál, když v tom doběhl ruský chasník s Thajci z nedaleké restaurace. Holky křičely "Oh my god, dead body" a manažer restaurace začal volat policii. Jenže na tak malém ostrově policie není, takže trvalo asi půl hodiny, než přijela policejní loď, která konečně začala mrtvé tělo vytahovat z vody.

Absurditu celé situace podtrhl jeden postarší Vietnamec, kterého nějaká mrtvola evidentně nerozhodila a po celou dobu, co my ostatní jsme řešili mrtvé tělo v moři, si on, jen zhruba dva metry od mrtvoly, fotil selfie fotky. Když jsem ho upozornil, jestli mu nevadí, že tam plave mrtvola, jen se usmál a fotil se s ní. Člověka, který měl vše tak říkajíc "Na salámu", jsem snad ještě nezažil. Více ho zajímalo, jak vypadá Praha a jestli mu nemůžu ukázat nějaké fotky. Říkám: "Mister, tady plave mrtvola a vy chcete vidět fotky?"

Přijde mi, že mu to vůbec nedocházelo a že to bral možná jen jako nějakou srandu, že tam někdo už půl hodiny plave obličejem zabořeným ve vodě.

Silný proud unášel mrtvolu dále a dále od břehu až byly jen občas vidět bílé nohy v sandálech. Přijíždělo stále více policejních lodí, které mrtvolu "obklíčily" a tím nám zmizela z dohledu. Rusové mi řekli "Spasiba a dazvidana" Thajci se odebrali zpět do práce, postarší Vietnamec se tam fotil u skály, a já tam zůstal sám v tropickém ráji, kde jsem zatím viděl nejvíce Rusů na metr čtvereční v životě (a to jsem v Rusku byl), bezdomovce, ladyboye a JEDNU MRTVOLU.

Přivítání v Thajsku, jak se patří. 😂 Snad se to zlepší, ale zatím pro mě Thajsko potvrzuje mou myšlenku nejhorší země na světě.

Druhý den jsem si googlil, jestli se o tom nebude někde psát a našel jsem článek o "mojí" mrtvole. Dle policie se jednalo o asi padesáti letého cizince, který měl na krku přivázaný kámen. Mimochodem, za poslední týden je to již třetí mrtvola cizince tady v okolí Pattaya, takže hodně štěstí všem, co sem letíte přes půlku světa na dovolenou. Je tu velká šance, že si taky najdete svou mrtvolu.

Pro anglicky mluvící přikládám celý článek. No a já se jdu zkusit najít alespoň nějaké pozitivum na Thajsku. Mám na to ještě skoro měsíc. Snad se to povede. 😂

MIMOCHODEM, JAKÝ NEJMORBIDNĚJŠÍ ZÁŽITEK MÁTE VY?

https://thethaiger.com/news/pattaya/third-unidentified-foreigner-found-dead-in-pattaya