22. prosince 2019

PŘEDČASNÉ VÁNOCE S MAMINKOU!

Vánoce roku 2019 budou druhé po sobě, které budu trávit mimo domov. Bez rodiny a v podstatě sám. I když díky moderním technologiím se samozřejmě člověk snadno spojí se svými blízkými, ale víte, jak to myslím. Fyzicky jsem stále na druhém konci světa. Vánoce v roce 2018 jsem trávil v Teheránu, což je pro mě stále neuvěřitelné, že to bude už rok. Vánoce v roce 2019 budu trávit v Saigonu, ve Vietnamu.

A ač je Štědrý den až za pár dní, já jsem dostal ten nejlepší dárek v minulých dnech.

Do Vietnamu totiž za mnou přijela moje maminka!

Jsem jedináček, a proto je moje pouto s mamkou opravdu velké. Někomu to může znít trochu dětinsky, ale já nevidím nic špatného na tom, když chlap řekne, že miluje svoji mámu! Ba naopak, vadí mi lidé, kteří na své rodiče nadávají nebo je dokonce uráží. Každý by si měl uvědomit, že právě maminky nám daly život a bez nich bychom se po tomto světě nemohli procházet.

Mamku jsem neviděl více jak patnáct měsíců, proto jsem se velmi těšil, až za mnou před Vánoci doletí. Nikdy nebyla v Asii, nikdy nebyla tak daleko od domova a myslím, že lidé z její generace si mnohdy ani nedoufají, že by se tak daleko od domova podívali.

Potom, co jsme se potkali na letišti v Saigonu samozřejmě ukáplo i několik slz, a to na obou stranách. Přeci jen pro mamku je to o něco těžší, když je doma sama, ale i já jsem byl strašně rád, že se konečně zase vidíme naživo.

Problém byl ale ten, že si mamka pár dní před příjezdem do Vietnamu poranila koleno, takže se jí obtížněji chodilo. Nicméně, kdo by čekal, že se budeme válet u moře, tak by byl na omylu. Moje mamka má dobrodružnou povahu a zaslouží velkou poklonu za to, jak celý výlet zvládla a co vše vyzkoušela!

SAIGON

V Saigonu jsme si hned druhý den půjčili motorku, protože chodit mamce opravdu moc nešlo, ale na motorce je vše jednodušší, hlavně ve Vietnamu. První dva dny jsme tak objeli nejlidnatější město Vietnamu. V Saigonu není moc památek a celkově je turisticky zajímavější Hanoj, ale díky motorce jsem mohl mamku vzít do odlehlejších částí Saigonu a mohli jsme tak začít poznávat ten pravý Vietnam. Bez turistů, bez drahých restaurací a agenturních naháněčů, kteří se vám snaží vnutit nějakou drahou tour.

Mimochodem, poprvé v životě jsem se rozhodl jednu takovou agenturu využít, jak to dopadlo se dočtete o pár řádků níž!

Cestování s rodiči je vlastně jako s dětmi. Tím, že mamka neumí žádný jazyk je pro ni komunikace těžší. Rovněž jsem já chtěl, aby ona byla spokojená, vyzkoušela možná co nejvíce nových věcí, a také jsem se bál o její bolavou nohu, takže jsem neustále musel dávat pozor kudy jdeme nebo aby se nás někdo nepokusil okrást. Když je člověk sám, tak nějak už je na vše naučený a má svůj systém, ale jakmile máte někoho s sebou, je vše nové, a tak trochu vám naruší vaše zaběhnuté návyky.

Myslím, že mi dají za pravdu všichni, co nějakou dobu cestovali sami a pak najednou byli s někým. Prostě je to jiné. Ani horší, ani lepší, prostě jiné, než když cestujete sám. Saigon jsme ale za dva dny objeli na motorce a vyzkoušeli mnoho street foodu, ovoce a poznali opravdu ta nejzapadlejší zákoutí města, kde žije kolem devíti milionů obyvatel. Největším zážitkem pro někoho, kdo přijede z Evropy, je rozhodně zdejší doprava. Být v zácpě tisíců motocyklů uprostřed noci, to se jen tak nevidí.

Jelikož chci, aby má cesta přinášela neustále něco nového, a hlavně jsem chtěl něco nového a neobvyklého ukázat své mamce, vydali jsme se ze Saigonu do města Tay Ninh a jeho okolí. Město je známé tím, že zde je sídlo náboženství tzv. Kaodaizmu. Toto náboženství vzniklo v r. 1926 a nese v sobě prvky z mnoha jiných, mnohem starších, náboženství světa. Svatostánky tzv. Cao Dai jsou rozesety po celém jihozápadním Vietnamu a co se symbolů a barev týká, stojí opravdu za to. Je to skutečně neuvěřitelný mix všeho možného i nemožného. Jelikož jsme Tay Ninh navštívili v neděli, mohli jsme být svědky i několika pohřebních obřadů a průvodů.

Místem, které jsem ale chtěl ukázat mamce nejvíce, byla delta řeky Mekong. Tato řeka, která pramení v Číně, se v jižním Vietnamu vlévá do Jihočínského moře a zdejší delta je rozlitá v krajině pomocí stovek malých, či velkých kanálů. Při projížďce krajinou delty na motorce objevíte ten pravý Vietnam plný usměvavých lidí, rýžových políček, banánových palem, kokosových plantáží, malých trhů na souši nebo plovoucích trhů na řece.

Mamka mi mnohokrát na mé články psala, že je bere s rezervou. Když ale byla součástí všeho toho, o čem normálně píšu, myslím, že sama ani nevěřila, že se to vše opravdu děje a zažívá to na vlastní kůži.

Dva příklady za všechny.

Jeden den večer jsme se zdrželi focením památek, a tak jsme pak projížděli noční krajinou. V jednom malém městě jsme se zastavili na večeři v ultra lokálním fast foodu. Naši hygienici by asi šíleli, ale ve Vietnamu skutečně platí to, že nejlépe se najíte na ulici. Úžasně naložené maso udělané na grilu s rýží nám chutnalo tak moc, že jsme mlaskali jako rodilí Vietnamci, když v tom najednou přišel úplně cizí pán. Jakmile nás viděl, rozzářil se mu úsměv od ucha k uchu a přišel nás pozdravit. Já jsem si s ním jako vždy s každým potřásl rukou a jelikož neumím vietnamsky, a on neumí anglicky, snažil jsem se mu přes Google překladač vysvětlit, že jsme z Česka a že je tady moje maminka na návštěvě.

Pán se rozjasnil ještě víc a celé restauraci začal hlásit vše, co jsem do překladače napsal. Než jsem se stačil nadát, pán vytáhnul peníze a celou večeři za nás zaplatil. Bránil jsem se, servírce jsem dával naše peníze, nebylo to nic platné. Nevzala si je a celá restaurace na nás mávala, že je to v pořádku, že jsme jejich hosté. Proti té lidské dobrotě prostě není obrany, a i když jsem se snažil sebevíc za vše zaplatit, bylo mi to prd platné. Pán, a celá restaurace s ním, byli rozhodnuti, že jako jediní turisté v jejich městě prostě budeme jejich hosté.

Druhá komická situace nastala, když jsme si v jednom městě chtěli objednat kávu. Vůbec objednání čehokoliv v Asii, to je dobrodružství samo o sobě. Na tomto místě bych měl ještě zmínit, že s mamkou do Vietnamu přiletěla naše společná známá. Přeci jen je lepší, když s mamkou letí někdo zkušenější, a hlavně na přestupu v Istanbulu se pomoc hodila. Ve třech jsme tedy na motorkách cestovali Vietnamem a jelikož Asiaté nejsou absolutně zvyklí používat vlastní rozum, je pro ně nadlidský úkol pochopit, když po nich chcete něco „netradičního“. Asi nejvtipnější situace nastala ve městě Can Tho, kde jsme přišli do kavárny a jelikož já kávu nepiji, rozhodl jsem si nic nedat. Mamka a naše známa Anet si chtěly objednat klasické espresso s mlékem. Řeknete si, co je těžkého na tom, objednat si dvě kávy? Ve Vietnamu úplně vše. Po asi pěti minutách slečna přinesla dvě ledové kávy bez mléka a čokoládu. Kde přišla na tyto počty je mi dodnes záhadou.

Jsem strašně rád, že obě tyto situace mohla semnou mamka zažít, protože si myslím, že mi do té doby nevěřila, že jsou na světě opravdu lidé, co pro vás něco udělají a nic za to na oplátku nechtějí, ale také že mohla vidět, že když píšu o Asiatech, že absolutně nepoužívají mozek, že to není myšleno rasisticky, ale že to tak vážně je. Přál bych vám třeba vidět nechápavý pohled a zavařený mozek Vietnamce, když se rozhodnete platit něco zvlášť ve třech lidech. 😊

S AGENTUROU NIKDY!

Když cestuji sám, cestuji bez plánu a většinou ani nevím, kde budu večer spát. Situace, kdy jsem měl s sebou mamku byla jiná. Snažil jsem se vždy dopředu zajistit nějaké ubytování, a tak trochu celý její pobyt naplánovat. Několik týdnů před matčiným příjezdem jsem kontaktoval doporučenou agenturu ohledně výletu lodí na plovoucí trhy v deltě Mekongu. Zadání bylo jednoduché, zařídit homestay pro tři lidi a druhý den ráno loď na plovoucí trhy. Bylo to vlastně úplně poprvé v životě, co jsem chtěl něco takového udělat.

Když přišla první nabídka, nevěřil jsem vlastním očím. Agentura poslala nějaký nesmyslný zájezd ze Saigonu s vlastním řidičem a dalšími věcmi o které nikdo nežádal. Cena? „Nádherných“ 60 dolarů na osobu. Slušně jsem tedy odepsal, že nic takového nepotřebuji, že potřebuji opravdu jen lokální homestay a druhý den na pár hodin loď na plovoucí trhy, protože do města, kde plovoucí trhy jsou, dojedeme sami na motorkách. Za týden přišla odpověď s nabídkou, jakou jsem požadoval, ale cena 145 dolarů na osobu? Asi mi nikdy nikdo nedokáže vysvětlit, jak může být „zájezd“ s méně službami dražší než ten, kde je služeb víc. Prostě klasická bouda na turisty. Platit za něco ve Vietnamu 145 dolarů na osobu? To je rozpočet na dva týdny.

Rozhodl jsem se tedy řešit vše klasickým způsobem, na místě, s domorodci. Našel jsem krásný rodinný homestay s úžasnou rodinou, která nám vše poradila. Ubytování v nových pokojích za 100 CZK na osobu na noc je cena naprosto úžasná a jako bonus nás rodina vzala na trh s hady, kde si mamka mohla vybrat hada, kterého nám potom rodina uvařila. Za to patří mamce obrovský respekt. Neohrnuje nos, ba naopak, chce vyzkoušet vše nové a neobvyklé. A tak jsme na homestay měli k večeři hadí polévku. 😊

Druhý hometay, který jsem zařídil, byl přímo na břehu Mekongu. Řeknu vám, je v tom trochu romantiky, když se koupete v bazénu a koukáte na živoucí Mekong kde jsou desítky lodí. Co už není tak romantické, tak jak je řeka špinavá. Především plasty jsou skutečně všude. Platí totiž to, že cokoliv mají místní v ruce nebo doma, se poté hodí do řeky. Však ona to řeka odnese daleko od jejich domova. Proto bych si nikdy rybu v těchto místech nedal. Co musí mít v žaludku ani nechci domyslet.

PLOVOUCÍ TRHY

Na ubytování se vždy pak stačí zeptat a místní vám ochotně zařídí loď přímo od homestay na ranní plovoucí trhy. Za pár dolarů jsme měli pro sebe vlastní loďku s vlastním rejdařem. 😊 Cena? Desetkrát menší, než co nám nabízela agentura a nepopsatelné zážitky. Vstávali jsme v pět, abychom na lodi stihli východ slunce a potom si užívali plavbu mezi desítkami lodí, kdy každá představuje jednotlivý obchod. Plovoucí kavárna, plovoucí polévkárna, plovoucí obchod se zeleninou a ovocem všeho druhu. Prostě na lodích zde koupíte vše.

Projížděli jsme malé kanály, mohli tak vidět život na řece a doslova do domovů místních domorodců, kteří podél řeky žijí. Jejich ranní hygienu, přípravu snídaně, mytí nádobí. Navštívili jsme rovněž továrnu na rýžové nudle, kde jsme si mohli zkusit vyrobit vlastní nudle. Jak jsem říkal, cena desetkrát nižší než přes agenturu, takže znovu se budu opakovat, ale s agenturou nebo CK nikdy nikam nepojedu!

KHMERSKÉ CHRÁMY MEKONGU

Jako zlatý hřeb našeho společného výletu ale hodnotím khmérské, chrámy které se nachází v povodí řeky Mekong. V jižním Vietnamu žije etnikum příbuzné lidem z Kambodži, takže zde naleznete i více jak 600 nádherných khmerských chrámů. Je to něco úžasného, když projíždíte krajinou, a najednou vidíte obří zlatavý chrám.Jsem strašně rád, že tyto chrámy mohla mamka vidět, protože si alespoň lépe bude moci představit, co poté budu vídat, až pojedu do Kambodži nebo do Thajska. Navíc tyto chrámy vážně v člověku evokují pocit, že jste daleko od domova.

Není ale vše růžové jak sem může zdát. Nejtěžší chvíle samozřejmě přináší loučení. Ač neradi, museli jsme se s mamkou po desíti dnech rozloučit. Loučení je obzvláště těžké v tomto předvánočním čase, kdy by rodiny měly být spolu. A těžší je to ještě v tom, že vlastně ani jeden nevíme, kdy se opět uvidíme. Však mě také mamka lanařila, ať se s ní vrátím.

Já ale uvnitř necítím, že by byl návrat teď tím pravým rozhodnutím. Chci ještě chvíli poznávat svět, vidět všechna ta krásná místa a potkávat obyčejné lidi. Svět je velký a já ještě neviděl ani jeho polovinu, tak se teď přeci nevrátím domů.

Každopádně má to své kouzlo cestovat s rodiči. Bylo krásné vidět, jak je mamka šťastná, jak můžeme spolu objevovat nová místa a zkoušet nová jídla. Jak může mamka semnou zažít trochu toho dobrodružství, které já zažívám již více jak patnáct měsíců. Jak mohla poznat, že všude na světě žijí lidé dobré vůle. Nakonec jsme spolu po Vietnamu na motorce najezdili tisíc kilometrů, a ještě jednou musím mamce vyseknout poklonu za to, jak to ve svém věku, a s poraněnou nohou, zvládla.

Já jsem svůj letošní nejlepší dárek již dostal a tímto přeji i vám všem, co budete trávit svátky doma se svou rodinou nebo sami někde ve světě, VESELÉ VÁNOCE!

PS: Mějte rádi své maminky. Ony jsou ty jediné ženské, které vás nikdy nepřestanou milovat. ❤️😇