Tanger (září 2018)
Pro mnoho lidí je Tanger bránou do Maroka a potom do celé Afriky. Je zde velký přístav, kam připlouvají nejenom nákladní lodě, ale i trajekty z pevninské Evropy. V Tangeru se také více než kdekoliv jinde prolíná muslimská, španělksá a francouzská architektůra a vliv, protože všechny tyto mocnosti zde v průběhu dějin více, či méně, vládly. Pro mě byl Tanger poslední destinací na mé týdenní cestě po Maroku, které mě tentokrát doslova dostalo. Dostalo mě svými barvami, vůněmi, lidmi, bezstarostností a prostě vším. Při procházce po Tangeru jsem se cítil na půl v Evropě, na půl v muslimském světě, a ani jedna část nepřevládala. Nedivím se slavným spisovatelům jako Erns Hemingway nebo Jack Kerouac, že zde pobývali a našli inspiraci. Pokud chcete navštívit Maroko a bojíte se vlétnou do muslimského světa, navštivte jako první Tanger, město na břehu Gibraltaru, na dohled od břehů Evropy.
Ceuta (září 2018)
Po Melille jsem si nemohl nechat ujít ani další zvláštnost na severu Afriky a tím je město Ceuta. Ceuta, spolu s Melillou, je autonomním městem Španělska na území Maroka, které si na obě tato města dělá nároky. 1415 byla Ceuta zabrána Portugalci a roku 1580 se Portugalsko spojilo personální unií se Španělskem, a tak se Ceuta stala součástí Španělska. Jeho součástí, a tedy i součástí EU, je do dnes. Ceuta je tak, možná i více jak Melilla, obětí nájezdu nelegálních imigrantů z celé Afriky. Je tudy totiž do Evropy blíže. Ceuta je i větší jak Melilla. Nyní, když mohu obě města porovnat, musím říct, že je mi Melilla sympatičtější. Je zde více k vidění a je zde i méně lidí než v Ceutě, která je skutečně cílem Maročanů a dalších Afričanů. Maročané, kteří žijí v okolí nepotřebují do Ceuty víza. Chodí sem tedy hromadně za prací a na hranici čeká doslova stovky až tisíce lidí. Jen hrstka policistů na každé straně tak nedokáže uhlídat pašování všeho zboží. V Ceutě totiž nejsou daně, a tak se do Maroka pašuje ve velkém hlavně drogerie. Maročané, co jezdí do Ceuty za prací si vydělají průměrně kolem 1000 EUR měsíčně, což je o mnoho více, než by měli v Maroku. Pokud chcete zažít skutečný masakr v podobě stovek až tisíců lidí, aut, házení věcí přes plot, křiku, hádek lidí s policisty, pokusů o nelegální přeskočení hranice, vydejte se do Ceuty. Při návratu zpět mě osobně totiž přepadla deprese z toho, že nájezdu imigrantů se EU skutečně nemůže ubránit, protože to, co jsem viděl na hranicích Ceuty se nedá popsat, to se musí zažít. Bohužel vše co jsem na hranici nafotil mi akční marocký celník vymazal :-(
Tetouan (září 2018)
Tetouan je město na samém severu Maroka a po Chefchaouenu jsem myslel, že žádné město v Maroku mě již nepřekvapí. No a stalo se. Stará medina v Tetouanu je zapsaná na seznamu UNESCO a to zcela právem. Nádherné malé uličky plné krámků, vůní, prostě všeho co od arabského světa čekáte. Tetouan je také nejvíce španělsky vypadající město v Maroku a to díky tomu, že po reconquistě ve Španělsku, která skončila v roce 1492, odešlo nejvíce muslimů právě sem do Tetouanu. Je to znát jak na architekrůře, tak na tom, že hodně lidí umí španělsky, domy jsou převážně bílé a celkově je tady k Evropě velmi blízko. A co bylo na Tetouanu nejlepší? Nepotkal jsem tady žádné ale opravdu žádné turisty a při toulání starou medinou jsme si připadal jako v kulisách nějakého filmu, ona to ale byla skutečnost.
Chefchaouen - City of your dreams (září 2018)
Chefchaouen je skutečně městem, kde se budete cítit jako ve snu. Při návštěvě severního Maroka by vám rozhodně neměl uniknout. Modrá barva na domech působí fantasticky na uklidnění a vy v malých uličkách můžete utéci realitě všedních dnů. Říkal jsem si, že po Fezu již hezčí město v Maroku není, ale Chefchaouen překonal laťku ještě o několik stupňů výše. Až do 20. století byl přitom Chefchaouen křesťanům nedostupný, a když se někteří cestovatelé o návštěvu pokoušeli, byli zabiti. Město se nejvíce rozrostlo po vyhnání muslimů ze Španělska, a to je i důvodem k velké nevraživosti vůči křesťanům. Postupně však město upadalo a stal se z něj téměř izolovaný zapadákov. V roce 1920 do Chefchaouenu dorazili Španělé, které zaskočila přítomnost Židů hovořících středověkou kastilštinou, čili jazykem ve Španělsku již téměř čtyři sta let mrtvým. Při procházce městem opravdu nepřestanete fotit. Každá ulička je jiná, každé dveře, či okno jsou jinak zdobené. Je zde sice o něco více turistů, ale opět stačí odbočit do nějaké vedlejší uličky a jste sami, maximálně mezi místními. Chefchaouen je skutečně modrá perla Maroka!
Fez - cesta v čase (září 2018)
Pokud chcete zažít něco skutečně výjimečného a cestovat časem do minulosti. Do doby Lawrence z Arábie a ještě dále l, rozhodně se vydejte do města Fez v Maroku. Fez byl založen v 9. století a nutno říci, že od té doby se toho moc nezměnilo. Tisíce malých uliček, kterých je více jak 9000, ve staré medině doslova vybízí ke ztracení se a toulání. Fez jsem si zamiloval a zatím je to z Maroka moje nejoblíbenější město (a to jsem to tu před 5ti lety pořádně projel). Fez je proslulý zpracováním kůže a tento úkon se od středověku prakticky nezměnil. Koželužny poznáte na dálku podle neuvěřitelného smradu shnilého masa v kombinaci s barvami. Ovšem nenavštívit koželužny ve Fezu by byl hřích.
Melilla - kousek Španělska v Africe (září 2018)
Ve Španělsku jsme byli asi každý, ale byli jste někdy na území EU, ve Španělsku, ale na africkém kontinentě? Vypravil jsem se do španělské enklávy Melilla, která leží na malém výběžku nedaleko města Nador na severu Maroka. Je to autonomní oblast hodně finančně podporovaná ze strany Španělské vlády. Součástí Španělska je od roku 1497, takže již více jak 520 let. Kdo se alespoň trochu kouká na zprávy, tak ví, že Ceuta i Melilla jsou častým cílem nelegálních imigrantů z Afriky, kteří se snaží překonat vysoké ploty. Velikostí se dá Melilla přirovnat k našim městům jako Velešín nebo Jiříkov, ve kterých žije cca 4000 obyvatel. V Melille žije více jak 82 tisíc obyvatel, ale přesto jsem chodil po ulicích skoro sám. Než jsem se do Melilly vypravil, byla ve mně taková ta nejistota, abych tyto partičky migrantů nepotkal. Naštěstí já šel oficiální cestou přes hraniční přechod a těm se imigranti vyhýbají. Již ale cca 200 metrů od přechodu naleznete nespočet naháněčů, kteří vám nabízejí, že ukážou cestu, kudy se nelegálně do EU dostat. Všude je nepořádek, snad miliony igelitových pytlíků, odhozeného oblečení a nevím čeho všeho. Kolem hranice to tak vypadá spíše jako ve válečné zóně. A jak to vypadá v samotné Melille? Na to se můžete podívat v následující fotogalerii.
