ZTRACEN NA ÚZEMÍ HIZBALLÁHU
Myslím, že toto album vzbudí značné kontroverze!
Cestování po Libanonu mě totiž zavedlo i do oblastí, které jsou pod kontrolou Hizballáhu – hnutí, které je v mnoha zemích, včetně USA nebo Německa, považováno za teroristickou organizaci. V Libanonu má ale obrovský vliv a ovládá rozsáhlá území na jihu země u izraelských hranic i severovýchodně u Sýrie. A patří sem i město Sidon, které jsem vám nedávno ukazoval.
Popravdě, měl jsem trochu respekt. Když slyšíme „Hizballáh“, většině lidí na Západě naskočí obraz militantního hnutí, raket, výbuchů a radikalismu. Jenže realita, kterou jsem viděl na vlastní oči, byla mnohem vrstevnatější.
Ano, připadal jsem si občas jako v Íránu = spousta šíitských mešit, mauzoleí s fotkami mučedníků, vlajky a plakáty s tvářemi ajatolláhů. Hizballáh je šíitské hnutí s přímou vazbou na Írán, o tom žádná.
Ale, a tady přijde to překvapení, lidé, se kterými jsem mluvil, mi říkali, že Hizballáh pro ně znamená mnohem víc než politiku nebo zbraně. Prý se stará o obyvatele, poskytuje zdravotní péči, školy, pomáhá lidem finančně i materiálně. Něco, co od vlastního státu často nedostanou.
A co mě dostalo nejvíc? Jak si všude hrály venku děti, smály se, běhaly po ulicích. Teenageři, muslimové i křesťané, spolu seděli na schodech, popíjeli Coca Colu a řešili TikTok a fotbal. Žádná nenávist, žádný strach. Normální život.
Je Hizballáh hrozba, jak se u nás říká? Nebo je to komplexní fenomén, který má nejen temné, ale i lidské stránky?
Netvrdím, že mám odpovědi. Ale po téhle cestě vím jistě, že svět není černobílý. A že když člověk vyrazí za hranice svých představ, může ho realita hodně překvapit.
Co si o tom myslíte vy?
Pojďte se se mnou podívat, co jsem při návštěvě míst ovládaných Hizballáhem viděl.
Hizballáh (v překladu „Strana Boží“) vznikl v roce 1982 v reakci na izraelskou invazi do Libanonu. Založili ho libanonští šíitští muslimové s podporou Íránu, konkrétně Íránských revolučních gard, které tehdy pomáhaly vycvičit první bojovníky.
Cílem Hizballáhu bylo původně bojovat proti izraelské okupaci jižního Libanonu. Postupně se ale přetvořil v mocné politicko-vojenské hnutí, které má vlastní ozbrojené síly, politickou stranu, sociální služby, školy i nemocnice.
Hizballáh je silně ideologicky spojen s Íránem, sdílí šíitskou teologii a uznává duchovní autoritu íránského nejvyššího vůdce.
Západ (např. USA, Kanada, Německo nebo Nizozemsko) označuje Hizballáh za teroristickou organizaci. Naproti tomu v Libanonu je Hizballáh legální součástí vlády a má silnou podporu hlavně mezi šíity.
Hizballáh má tři hlavní geografické „velitelství“ v Libanonu: Jižní Libanon – včetně pobřeží od Tyru po Bint Jbeil až k řece Litani u izraelské hranice. Bekaa Valley – východní Libanon u hranic se Sýrií (zde jsou hlavní tábory a logistika). Jih Bejrútu – zejména čtvrť Dahiyeh, jižní předměstí hlavního města
V jedné malé vesnici, která je pod kontrolou Hizballáhu, jsem potkal i skupinu teenagerů. SPolečně dělali to co mladí v jejich věku po celém světě. Sledovali videa na telefonu, popíjeli Colu, snažili se se mnou dát do řeči lámanou angličtinou. Skvělé setkání a vůbec nikomu nevadilo, že někdo je z muslimské a někdo z křesťanské rodiny. Kroutil jsme nad tím hlavou a oni zase nechápali, proč by to měl být problém.
Kamkoliv na území Hizballáhu jdete, můžete vidět fotografie mučedníků, vůdců Hizballáhu nebo íránských ajatolláhů. Na fotografii vidíme billboard s osmi významnými postavami šíitského světa a hnutí odporu vůči Izraeli, zejména napojenými na Írán a Hizballáh.
Začneme zprava:
Ajatolláh Rúholláh Chomejní – Zakladatel Islámské republiky Írán a vůdce íránské islámské revoluce v roce 1979. Je duchovním otcem politického šíismu a ideologie „velájat-e faqíh“ (vlády duchovního učence).
Ajatolláh Alí Chameneí – Současný nejvyšší vůdce Íránu a Chomejního nástupce. Je nejvlivnější šíitskou autoritou a hlavní postavou íránského režimu.
Hasan Nasralláh – Generální tajemník Hizballáhu od roku 1992 až do své smrti v roce 2024
Kásim Solejmání – Velitel jednotek Quds, elitních složek Íránských revolučních gard zodpovědných za operace v zahraničí. Byl zabit americkým dronem v lednu 2020 poblíž letiště v Bagdádu.
Abú Mahdí al-Muhandis – Zástupce šéfa iráckých šíitských milicí Hašd al-Šaabí (Lidové mobilizační síly) a blízký spolupracovník Solejmáního. Zahynul společně s ním při stejném americkém útoku v roce 2020.
Imad Mughníja – Vysoký vojenský velitel Hizballáhu, považovaný za architekta mnoha útoků proti Izraeli a USA. Byl zabit při bombovém útoku v Damašku v roce 2008, pravděpodobně izraelskou Mosadem ve spolupráci s CIA.
Ragheb Harb – jeden z duchovních otců Hizballáhu. Byl šíitským duchovním a raným odpůrcem izraelské okupace jižního Libanonu. Izrael ho v roce 1984 ho zabil při atentátu.
posledním mužem je Abbas al-Músáví – Předchůdce Hasana Nasralláha ve vedení Hizballáhu. Byl zabit v roce 1992 izraelským raketovým útokem, který zasáhl i jeho rodinu.
mimo hlavní billboard úplně nalevo, je Músá Sadr, íránsko-libanonský šíitský duchovní. Zakladatel hnutí Amal, předchůdce Hizballáhu. Významně přispěl k politickému probuzení šíitů v Libanonu v 60.–70. letech. Zmizel v roce 1978 během cesty do Libye – dodnes je jeho osud nejasný a považuje se za mučedníka.
Masjid As-Sayyida Khawla, je jedním z nejvýznamnějších šíitských poutních míst v Libanonu. Nachází se ve městě Baalbek v údolí Bekaa, což je oblast, která je silnou baštou Hizballáhu a obecně šíitské komunity. Svatyně je zasvěcena Sayyidě Khawle bint Al-Husajn, o níž šíitská tradice věří, že byla dcerou imáma Husajna, vnuka proroka Mohameda, který byl v roce 680 zabit při bitvě u Karbaly. Sayyida Khawla podle legendy zemřela v dětství při cestě z Karbaly do Damašku, kam byla vedena jako zajatec spolu s dalšími členy rodiny proroka.
Architektura svatyně je velmi výrazná a typicky šíitská: zlatá kupole, vysoký minaret a složitě zdobený interiér se zrcadly a barevnými ornamenty. Uvnitř se nachází hrobka Sayyidy Khawly, která je hlavním cílem poutníků. Atmosféra uvnitř svatyně je intenzivní – lidé se modlí, pláčou, dotýkají se hrobu, přinášejí dary a papírky s prosbami.
Na území ovládaném Hizballáhem se nachází i jedna z největších a nejikoničtějších památek nejen Libanonu, ale celého Blízkého východu – legendární Baalbek. Tento starověký komplex římských chrámů je natolik monumentální, že mnozí návštěvníci ani nevěří, že něco takového může stát v zapomenutém horském údolí. Baalbek, známý v antice jako Heliopolis – Město Slunce, byl jedním z nejdůležitějších náboženských center Římské říše ve východní části Středomoří. Nejznámější je především Chrám Jupitera, jehož kolosální sloupy (některé vysoké přes 20 metrů) patří k největším dochovaným v celém římském světě.
Fotografie Ajatolláhů a vůdců Hizballáhu vidíte všude podél silnic. Nebo jen tak na domech.
Na tomto plakátu je zobrazen člen hnutí Amal, což poznáme podle loga v levém horním rohu i všudypřítomné zelené barvy, která je barvou tohoto šíitského hnutí. Muž na plakátu je mučedník Atallah Naim Shahada. Text v překladu zní: Mučedník, velitel, hrdina Atallah Naim Shahada. Na plakátu je také růženec, červená růže a fotografie téhož muže s vojenským vzhledem, což naznačuje, že padl jako bojovník. Podobné billboardy jsou v jižním Libanonu běžné, zejména v oblastech ovládaných Hizballáhem a hnutím Amal, a často připomínají padlé bojovníky v konfliktu s Izraelem.
Nejrůznějších svatyň, hrobek nebo mešit je na území Hizballáhu nespočet. Na tuto zlatavou jsme narazil v malé vesnici Houch Tall Safiye
Fargo byla značka lehkých a středně těžkých nákladních vozidel, dodávek a také autobusů, kterou používala americká automobilka Chrysler. Vznikla ve 20. letech 20. století a byla určena převážně pro mezinárodní trhy mimo USA – například pro Blízký východ, Asii, Jižní Ameriku nebo Kanadu. V USA byla značka krátce používána hlavně pro obchodní účely (např. pro firemní flotily).
Mleeta Tourist Site, často označovaná jako Mleeta Resistance Tourist Landmark nebo jednoduše Muzeum Hizballáhu, je rozsáhlý muzeální a pamětní komplex nacházející se v jižním Libanonu poblíž města Nabatiyé. Místo bylo otevřeno v roce 2010 Hizballáhem a jeho hlavním cílem je představit „historií odporu proti izraelské okupaci“.
V místním obchůdku si můžete koupit odznaky s íránským ajatolláhem Chomejním nebo s vůdci Hizballáhu.
Mleeta nabízí vojenské expozice: Návštěvníci zde najdou původní bunkry, zákopy, velitelská stanoviště, výzbroj a zbraně, které Hizballáh používal během bojů s Izraelem, zejména během izraelské okupace Libanonu (1982–2000) a během války v roce 2006.
„Stezka džihádu“: Trasa vede přes skutečné bojiště v horách, kde jsou instalované autentické pozůstatky bojů, včetně zničené izraelské techniky, maket vojáků a přístup do podzemních chodeb.
Toto muzeum neslouží pouze jako turistická atrakce, ale především jako politicko-náboženský nástroj, který má posilovat identitu a ideologii Hizballáhu. Je silně ideologizované a prezentuje vysoce pozitivní obraz této organizace, zatímco Izrael je vykreslován výhradně jako nepřítel a agresor. Místo navštěvují nejen místní, ale i lidé z celého šíitského světa, včetně Íránu.
Západní média o Mleetě často mluví jako o „muzeu džihádu“ nebo „tematickém parku odporu“, přičemž názory na něj jsou velmi rozporuplné – podle úhlu pohledu buď jako hrdinské připomenutí odporu, nebo jako nástroj propagandy militantní skupiny.
V areálu Mleeta jsou vystaveny také drony, které Hizballáh používal k průzkumu i k útokům na izraelské pozice. Návštěvníci tu mohou vidět jak improvizované bezpilotní letouny domácí výroby, tak i sofistikovanější modely, údajně získané s pomocí Íránu. Tyto drony mají sloužit jako důkaz technologického pokroku hnutí a jeho schopnosti čelit moderním armádám. Jejich vystavení má silný symbolický význam – ukazuje, že „odpor“ není jen o partyzánském boji v horách, ale i o využíván…