Jaký byl rok 2024?
Jedním slovem – bláznivý. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se budu živit cestováním, asi bych se mu vysmál a poklepal si na čelo. A přesto – děje se to!
V roce 2024 jsem navštívil 20 zemí. Některé poprvé, jiné už poněkolikáté. Každá cesta ale byla jedinečná a užil jsem si ji naplno. Miluju to dobrodružství, poznávání nových míst a lidí, miluju ten pocit svobody – když si můžu s čistým svědomím říct, že svůj život opravdu žiju. Nejen přežívám a neodpočítávám dny do konce.
ZÁPADNÍ SAHARA
Rok jsem začal krátkou návštěvou Ománu, ale opravdové dobrodružství přišlo už v únoru. Spolu s kamarádem jsme se vydali stopem napříč Západní Saharou. A musím říct – byl to jeden z nejintenzivnějších tripů mého života.
Projeli jsme Maroko, Západní Saharu, Mauretánii a zakončili jsme cestu v Senegalu. Co na tom bylo tak nezapomenutelné? Všechno. Tahle málo probádaná část světa je plná syrové autenticity – obzvlášť v Západní Sahaře a Mauretánii. Je to úplně jiný svět, kde musíte být pořád ve střehu. Bílý cestovatel z Evropy tu přitahuje pozornost.
Ale jakmile si získáte důvěru místních, zjistíte, že i oni mají své sny, potřeby a životní příběhy. A ta největší bomba celé cesty? Jízda nákladním vlakem přes nekonečnou Saharu v Mauretánii. Neskutečný zážitek a zároveň jedna z největších výzev pro moji psychickou odolnost. Na tohle do smrti nezapomenu.
JARO NA TŘECH KONTINENTECH
Touha objevovat nová místa ve mně nikdy neutichá. Zároveň ale cítím potřebu sdílet své oblíbené kouty světa s lidmi, na kterých mi záleží. A tak jsem vzal svou přítelkyni na cestu do Íránu – země s hlubokou historií a kulturou, kde jsme společně s dalšími cestovateli poznávali bohatství a dědictví dávné Perské říše.
Na jaře jsme navštívili také Kypr, který v tomto období doslova exploduje barvami – zelená krajina, kvetoucí louky, vůně ve vzduchu. A pak přišla Keňa – plná kontrastů. Překvapila mě nejen největším slumem Afriky jménem Kibera, ale i nádhernými národními parky, kde vám při projížďce na kole přes cestu klidně přeběhne žirafa nebo zebra.
Objevovali jsme úchvatné pláže u Indického oceánu a nezapomenutelným zážitkem pro mě bylo i město Mombasa na východním pobřeží – nádherná směsice koloniální architektury, živé atmosféry a africké energie.
LÉTO PLNÉ EXPEDIC
Léto pro mě už tradičně znamená jediné – batoh na záda a hurá na expedice, nejčastěji do středoasijských hor a stepí. Ani rok 2024 nebyl výjimkou. V červnu jsem vedl výpravu po legendární Hedvábné stezce, kterou jsem připravil pro cestovatelskou agenturu Zirhamia. Deset dobrodruhů a já – společně jsme se vydali na cestu plnou kontrastů: divoké tádžické hory, pohádková města Uzbekistánu a jízda na koních po úpatí Pamíru v Kyrgyzstánu.
Jenže tím to zdaleka neskončilo. V červenci jsem se do Kyrgyzstánu vrátil – tentokrát na dvoutýdenní jezdeckou expedici. A upřímně… existuje vůbec země, kde jsou jurty, koně a hory tak přirozenou součástí každodenního života jako právě tady?
V srpnu mě čekala premiéra – poprvé jsem vedl expedici pro Expedition Club. Vydali jsme se do méně známého, ale nádherného pohoří Šar Planina na hranici Makedonie a Kosova. Divoká, liduprázdná krajina nás úplně pohltila. Cestu nám okořenil i nečekaný moment – zranění jednoho z účastníků. Místo paniky přišlo přátelské pozvání od místních pastevců, kteří nás pohostili, jako bychom byli staří známí. Jídla, pití a pohody bylo víc než dost.
A protože nejen divočinou je člověk živ, zakončil jsem léto po boku své přítelkyně v Evropě. Společně jsme navštívili přátele v Belgii a Lucembursku – dvě země, které mě baví svou historií, romantickými hrady, zámky a krásnou krajinou v Ardenách, kam se vždycky rád vracím.
Z JEDNOHO KOUTU SVĚTA NA DRUHÝ
Miluju svou práci. A ještě víc miluju životní styl, který mi umožňuje. Nuda? Ta už se mě roky netýká – a jsem za to vděčný. Září jsem strávil pod majestátními hřebeny Kavkazu, kde jsem se skupinou vyrazil do Arménie a Gruzie. Kromě tichých, kamenných klášterů a kostelů, kterých je tu požehnaně, jsme se vydali i na trek kouzelným údolím Truso – jedním z nejkrásnějších míst, co Gruzie nabízí.
Jen co jsme se vrátili, čekalo mě další dobrodružství – tentokrát v Saúdské Arábii. I když jsem tu nebyl poprvé, tahle země má stále co nabídnout. Je to fascinující kombinace moderního světa a tradiční kultury, kterou člověk nezažije nikde jinde. Ale skutečnou výzvou byla až následující změna – přesun z rozpálené pouště rovnou do tropické Kostariky. Takřka přes celý svět. A taky přes celou škálu zážitků – z písku do deštného pralesa, od muezzinů k papouškům, od datlové kávy ke kokosům.
Jakmile skončila Střední Amerika, podzim mě znovu zavál do Íránu – zemi, která mě nepřestává fascinovat. Možná si někdo řekne, že takové přesuny přes kontinenty, časová pásma a klimatické zóny musí být náročné. A má pravdu. Ale mě to nabíjí. Baví mě to. A upřímně doufám, že v tom budu moct pokračovat ještě dlouho.
Co mě na tom všem nejvíc těší? Skvělí lidé, kteří se na expedice hlásí. Ať už jde o Írán, Saúdskou Arábii nebo jakoukoli jinou zemi, vždycky se sejde parta, která si sedne, nasává nové zážitky plnými doušky a užívá si cestu stejně jako já. Ani to nevnímám jako práci. Spíš jako radost – ukazovat lidem krásná místa, která miluju.
A závěr roku? Po Vánocích doma jsme s přítelkyní vyrazili do Walesu a Anglie, kde jsme společně oslavili Silvestr. Anglii mám v srdci od roku 2001, kdy jsem tam poprvé zavítal se střední školou. Několikrát jsem tam později i žil a pokaždé se sem rád vracím.
