Expedice ÍRÁN - jaro 2022 (první část)
Na přelomu února a března 2022 se se mnou vydala odvážná skupina do Íránu, který se po několika letech konečně opět otevřel turistům. Jak to v Persii vypadá a co vše jsme zažili? Bylo toho skutečně hodně!
VÝSTAVA V PARDUBICÍCH NA TŘÍDĚ MÍRU
Až do konce února 2022 můžete v centru Pardubic narazit na mou výstavu. Výstava je věnována mé cestě po Hedvábné stezce. Na celkem dvaceti panelech postupně ukazuji jednotlivé země, kterými jsem projel z Evropy až do Číny. Texty vypráví nejenom zajímavosti jednotlivých států, ale především příběhy, které se mi po cestě staly.
KNIHA JDE DO PŘEDPRODEJE
Možná se vám zdálo, že poslední týdny nejsem moc aktivní. Byl to vlastně takový klid před bouří! Intenzivně jsem totiž pracoval nejenom na několika projektech, které mám rozdělané, ale hlavně na dokončení mé první knihy. Knihy, kterou považuji za skutečné umělecké dílo, a to nejenom proto jak je napsaná, ale hlavně proto, jak je zpracovaná!
Odkaz na předprodej: https://www.startovac.cz/.../kniha-ztracen-na-hedvabne.../
MENORCA - JARNÍ PUTOVÁNÍ PO CAMÍ DE CAVALLS
„Nepojedeme někam na dovolenou?“ zeptala se mně jednoho jarního dne moje krásná slečna Dominika, se kterou jsme již před více jak rokem v sobě nalezli zalíbení. Jelikož jsem právě dopsal poslední řádky své knihy a potřeboval jsem si trochu provětrat hlavu, souhlasil jsem, což na tváři Dominiky vykouzlilo krásný úsměv a v jejich očích bylo vidět nadšení. To brzy opadlo, když jsem jí oznámil, že se žádná Dubaj ani Maledivy konat nebudou. Když chodíte s cestovatelem, nemůžete zkrátka čekat válení u moře s all inclusive! Trvalo to asi pět minut a na mém emailu přistála rezervace letenek na malý středomořský ostrov Menorca.
ŠIJEME SRDCEM
… vyzkoušel jsem oblečení od české značky z Beskyd. Jak to dopadlo? Jukněte do článku. Opravdu jsem byl překvapen!
ALBÁNIE, aneb jak jsem si zamiloval zemi, do které jsem nikdy nechtěl jet!
Je tu další z psaných příběhů o mém cestování, tentokrát do země dvouhlavého orla, Albánie. Určitě nebudu jediný, kdo má ve své mysli nějakou zemi, do které by nikdy nejel. Může to být z důvodu hrozby nebezpečí, z důvodu zdánlivé nezajímavosti nebo prostě proto, že máte špatnou zkušenost s tamními obyvateli. A to byl přesně můj případ. Albánie byla až do března jedinou zemí Evropy, kterou jsem ještě nenavštívil. Proč? Ne ani tak že bych se bál, ale prostě proto, protože s Albánci nemám dobrou zkušenost. TUTO ZEMI JSEM SI ALE NAKONEC NAPROSTO ZAMILOVAL!
ZTRACEN V KOSOVU (2. část)
Jestli jsem se Kosova bál? To si můžete být jisti, že bál. A jestli jsem změnil názor po jeho návštěvě? Tak to si můžete být ještě jistější. Kosovo mě totiž naprosto dostalo! Umocněno to možná bylo celou situací, ve které se poslední rok zmítáme, ale také, a to je pravděpodobnější, tím, že tato malá země je prostě naprosto úžasná a svůj vliv na to mají její vlídní obyvatelé. Dnes spolu zabloudíme nejenom do jednoho z nekrásnějších míst na Balkáně, ale také, a to především, do horských vesnic, kde je teď, na přelomu zimy a jara, turista skutečnou raritou.
ZTRACEN V KOSOVU (1. část)
Kosovo, malá země na jihu Evropy, která po staletí vzbuzuje vášně kdekoliv se o ní mluví. Je to stát, který jsem navštívil poprvé v roce 2013, a nutno dodat, že tehdy to nebyla vůbec příjemná návštěva. Téměř po roce jsem se totiž opět postavil s batohem k silnici a začal v neznámém státě mávat na auta snažíc se poznat to nejlepší, co tento malý kus země nabízí.
Pojďte se se mnou toulat zapomenutou zemí na Balkáně, jejíž mezinárodní status je stále nejistý a jejíž nezávislost je přinejmenším velmi křehká.
Kanárské ostrovy Tenerife
Kanárské ostrovy měly zásadní význam pro plavby do Nového světa. Kromě toho, že byly posledním evropským přístavem, ze kterého lodě vypluly, byly místem pro doplnění zásob všeho druhu. Díky přírodním krásám ostrovů, kvalitní pitné vodě, a vřelému přijetí místních obyvatel, se zde posádky zdržely klidně i několik týdnů, aby načerpaly sily na dlouhé plavby. Není proto divu, že je Tenerife plné krásných historických vesniček, které jsem se samozřejmě rozhodl prozkoumat. Od moře se zde zvedají vysoké hory a v nich jsou schované malé vesničky s překrásnými kostelíky.
PRVNÍ ČECH, KTERÝ SÁM PROJEL HEDVÁBNOU STEZKU
Dne 11.1.2021 jsem byl uveden do oficiální české knihy rekordů jako PRVNÍ ČECH, KTERÝ SÁM PĚŠKY A STOPEM ZDOLAL HEDVÁBNOU STEZKU. tato karavanní trasa spojovala po staletí Evropu s Čínou a troufám si říct, že je snem každého opravdového cestovatele. Ne každému se jí ale podaří zdolat na jeden zátah a úplně sám. O to víc si tohoto ocenění vážím.
Rakousko obytným vozem
Již roky mám jeden nesplněný sen, a sice toulat se světem obytným autem. Je to samozřejmě jeden z těch dražších snů, protože postavit si takový „obytňák“, ve kterém by se dalo realisticky žít, není vůbec levné. Proto ještě dříve, než se vůbec začnu myšlenkou na předělávku nějaké dodávky zabývat, chtěl jsem si vyzkoušet, zdali by mě to bavilo.
A hádejte co. Nejenom že bavilo! JÁ SI TO PŘÍMO ZAMILOVAL!
A JE KONEC!
🗓️ 566 DNŮ
🌍 67.000 KILOMETRŮ PĚŠKY A STOPEM Z EVROPY DO JV ASIE
...je konec jednoho velkého příběhu o kterém jsem snil posledních zhruba deset let. Konec snu, na který jsem stejnou dobu také šetřil a podřídil tomu ve svém životě naprosto všechno. Po 566 dnech skončila má cesta!
Ano. Mohl bych si říct, že jsem viděl kus světa, ale i tak mě to mrzí. Bohužel, nedá se již pokračovat dále.
STOPEM DO BARMY aneb KDYŽ PORUŠÍŠ VŠECHNA CESTOVATELSKÁ PRAVIDLA!
Cestuji sice bez plánu a kolikrát nevím ráno, kde budu spát večer nebo kam dojedu, přesto se však vždy snažím dodržovat několik základních pravidel A možná právě díky tomu se mi vyhýbají nějaké vážnější problémy a mohl jsem po zemi, povětšinou stopem, dojet až do Barmy. Jenže právě při cestě z Thajska do Barmy jsem porušil snad všechno, co šlo. Velmi často říkám, že cestování by nemělo být jednoduché, nicméně moje cesta do Barmy se přeměnila snad na nejhorší stopování na mé cestě.
JAK ASI VYPADÁ ANDĚL?
Každý si asi anděla představujeme jinak. Pro mě ale je mým andělem tento osmdesáti letý pán. Je sobota večer a já sedím u něj doma na zápraží. Nerozumíme si ani slovo, ale komu to vlastně vadí? Dobří lidé se dorozumí vždy a všude. Nasávám atmosféru bezejmenné vesnice nedaleko hranic Thajska a Barmy a uvědomuji si, že zažívám něco neuvěřitelného. Jak se to vlastně stane, že dojde k takovému střetu nejenom generací, ale i kultur?
ZA HORSKÝMI KMENY VE ZLATÉM TROJÚHELNÍKU aneb JAK JSEM SI ZAMILOVAL THAJSKO (2. část)
Tato cesta na hranice Thajska a Barmy pro mě nebyla náročná jenom fyzicky, ale i psychicky. Vezměte si, že se celý den plahočíte do domnělé vesnice nějakého etnika. Musíte ujít desítky kilometrů v naprostém vedru, a nakonec zjistíte, že ve vesnici nejsou žádní lidé nebo nepotkáte nikoho v tradičním oblečení.
Nicméně se mi nakonec podařilo nalézt etnické vesničky na konci světa. Jak tedy mé putování vypadalo?
ZA HORSKÝMI KMENY VE ZLATÉM TROJÚHELNÍKU aneb JAK JSEM SI ZAMILOVAL THAJSKO (1. část)
„Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát“ zpívá Michal Tučný v jedné ze svých písniček. I když cestuji již delší dobu, vždy se najednou přistihnu při tom, jak si říkám: „Vážně se to děje? Nezdá se mi to? Je to vůbec možné?“ Přiznám se, že toulání se na severu Thajska podél hranic s Barmou bylo pro mě něčím tak neuvěřitelným, že když jsem z Thajska odjížděl, řekl jsem si, že se sem zase musím co nejdříve vrátit. Chci zpátky, a chci tam být teď hned! Proč?
JAK MĚ THAJSKO PŘIVÍTALO!
Thajsko je prý ráj na Zemi. Písčité pláže, blankytně modré moře a přívětivé ceny. To prý je Thajsko. Země, o které jsem se zde před par dny zmínil, že bych tam nikdy nechtěl jet. Bohužel, pokud jedete po zemi kolem světa najdou se občas místa, která vás nelákají, ale nevyhnete se jim. Chtěl jsem Thajsku dát šanci, zkusit přijít na to, proč sem všichni jezdí, ale...
... ale nějak se ten začátek nepovedl.
ZTRACEN V KAMBODŽI - a to doslova!
Kambodža je turistická, říkali. Kambodža je nebezpečná, říkali. V Kambodži ti na stopu nikdo nezastaví, říkali. Tak málo chybělo, abych tomu všemu uvěřil a byl kousek od toho, abych Kambodžu neměl skutečně rád. Jenže osud si nevybírá, osud vás vždy zavede někam, kde na vás čeká něco, co naprosto nečekáte. A pro mě jedno z těch největších nečekaných dobrodružství přišlo právě v Kambodži. Projel jsem již hodně míst, která by se dala nazvat potencionálně nebezpečná, jako třeba místa v Íránu, v zimě Kavkaz a Abcházii, přešel jsem pěšky pohoří Pamír nebo čelil několikahodinovému výslechu na hranici do západní Číny, ale Kambodža mi nabídla dobrodružství, ze kterého mi několik dní bušilo srdce a v noci jsem nemohl dospat rána, až se znovu postavím k silnici.
JAK JSEM SE POPRVÉ V ŽIVOTĚ PŘI CESTOVÁNÍ ZMÝLIL aneb PRVNÍ STOPOVÁNÍ V KAMBODŽI
Společně s Thajskem byla Kambodža jediným státem, do kterého jsem nikdy nechtěl jet. Odrazovalo mě hned několik věcí. Sexuální turistika, okrádání turistů, to, že tam jezdí každý, a mnoho dalších věcí. Také jsem od spousty lidí měl zprávy, jak je Kambodža drahá, špinavá, jak jsou lidé nepříjemní. Prostě něco, co jsem ani neměl chuť poznávat. Pokud ale cestujete kolem světa, občas se nevyhnete místům, které vás nelákají, ale projet jimi musíte. A nutno dodat, že první týden byl opravdu podobný tomu, co jsem dříve četl a slýchal. Rozhodl jsem se ale dát tomu šanci.
VIETNAM - STOPEM PO HO ČI MINOVĚ SILNICI (2. část) aneb JAK JSEM POZNAL ETNIKUM JARAI
Stopování centrálním Vietnamem bylo pro mě jedním z největších dobrodružství, které jsem v této nádherné zemi zažil. Mohlo by se sice zdát, že po více jak roce a čtvrt na cestě mě nemůže nic překvapit, přesto se našel jeden moment, který mi vehnal slzy do očí a po celém těle jsem měl husí kůži.
